Verše

Jeho láska mě přesvědčila,
že má smysl, abych žila,
s osudem tedy statečně bojuju,
snad ke klidné zátočině dopluju.

V lásce plavu,
je to krása,
mám jí plnou hlavu,
srdce jásá.

Jsem přesvědčený,
že souzená je mi,
snad taky uvěří
a život bude nejlepší.

Láskou jsem naplněn,
ne, tohle není sen,
konečně se něco stalo
a smysl mému životu dalo.

Je tak krásné milovat,
je tak krásné vedle někoho usínat,
je tak krásné vedle něj se probouzet,
je tak krásné, když ti patří svět.

Našel jsem klidný proud,
kde můžu něžně plout,
navzdory jarním ledům,
až dopluji k tvým břehům.

Souznění dvou duší
lidem sluší,
zamilovaný svět
je jako květ,
pro něj stojí za to žít,
nektar lásky pít.

Krásné je milovat,
krásné je za někým stát,
když i on stojí za tebou,
se vší svou láskou a něhou.

Lásku v sobě mám,
to vám povídám,
že být šťastnější
při vůli nejlepší
člověk nikdy nemůže,
svět je voňavá růže.

Kdyby tak někdo řeč hudby dobře znal
a písní beze slov by vyjádřil, co nevypoví slova,
skutečnost žití by byla průzračná, křišťálová,
nebo malbyznalec by žití kreslil a hudbyznalec by píseň psal,
byť by ta píseň beze slov byla,
snáze bychom poznali, je-li mezi lidmi síla,
jež dokáže zvládnout úzkostiplné dny,
možná bychom i k lidem kolem nás byli víc soucitní.