Verše

Ať miluješ sebevíc,
nikdy to nebude láska bez hranic,
ale to vůbec nevadí,
srdce si hravě poradí.

Když lásku máš a nevnímáš,
špatně každou noc usínáš,
měl by ses vážně zamyslet,
o čem chceš, aby byl tvůj svět.

prchám pěšky od Anežky
dojdu až na vrchol Sněžky
v kožichu si nesu blešky
co jsem chytil od Anežky

na zádech si nesu basu
jež mi ladí k mému hlasu
každý vlas jak struna vlaje
na basu mi vítr hraje

vichr tu etudy cvičí
do flašek tu prudce fičí
co jsem cestou vypil z basy
abych cenil hory krásy

zmožen chůzí, ba i pitím
pochopa tu cestou chytím
skutálím se z vršku Sněžky
skončím schoulen u Anežky

Anežka mi vyčte pití
musím zase někam jíti
a tak naplním zas basu
a jdu hledat jinou krásu

Když jeden myslí na druhého
a vůbec ne na sebe,
je to něco nádherného,
dostanete se do nebe.

Nebýt na světě sám a milovat,
to se nemůže ničemu vyrovnat,
láska náš život graduje,
šťastný ten, kdo miluje.

Lásku dát a milovat,
to je jako modré z nebe znát
a ve svém srdci cítit,
vášní chceš se vznítit...

Srdce mi zrychleně bije,
už totiž vím, že žije,
ten, po kterém toužím,
snad si ho zasloužím.

Láska v srdci,
to je pocit,
který nejde nahradit,
když ji máš,
jen si užíváš,
jsi vždycky fit.

Tohle je láska
a každá sázka
se počítá.
Když to vyjde,
něco krásného přijde,
odměna znamenitá.

u rybníka vrána kráká
já tam půjdu, už se smráká
pod vrbu si pěkně sednu
budu čekat holku jednu

nad vodou se mlhy válí
vrána na mne z vrby kálí
má milá je někde v dáli
snad se s tátou pohádali

její táta má mně za zlý
že se holka se mnou mazlí
tak ji asi pustím k vodě
střídat holky je dnes v módě

je mi zima, čas už kvačí
zespoda mě kámen tlačí
je tu cítit ten trus ptačí
tak se asi zvednu radši