Verše

Láska mi připomněla,
co jsem v životě chtěla,
především šťastná být,
volně dýchat a žít.

Láska už v módě není,
život je bez koření,
zástupy pesimistů
míří spolu k místu,
kde se zázrak stane,
láska znovu vzplane.

nemyslím, než na ni
při kávě ranní
když plavu ve vodě
sedím na záchodě

Dokud kapka piva bude,
život bude bujet všude!

Mám to ale štěstí,
život mi dal pěstí,
ztratila jsem ve vteřině,
pro co jsem žila jedině.

Bok po boku světem jdeme,
protože se milujeme
a je to láska nekonečná,
s ní je realita báječná.

Když se někdo dívá,
ta holka se skrývá,
a když tu nikdo není,
dá se do řádění.
Ona se zkrátka stydí
a nikdo to nevidí,
že touží po svém snu
už snad milion dnů.

Láska dává,
ale i bere,
když máš ráda,
je to nebe,
ale když ztratíš,
draze platíš.

v černém lese u potůčku Andulička seděla
aby nožky nesmrděly ve vodě je máčela
na rande se holka chystá
musí býti celá čistá

po nebíčku plují mraky
Jeníček se šlechtí taky
vyčistí si každý zub
myje češe vlas i chlup

sluníčko se směje z nebe
Anduličku nožka zebe
Jeníčku já myslím na tě
čuchám k palci čuchám k patě

Andulka se nějak mračí
jestlipak ta koupel stačí
sukénku si honem zvedla
do voděnky sobě sedla

probudila rybky raky
připluli a čuchaj taky
v mžiku ale vycouvají
s bříškem navrch odplouvají

příroda jest poškozena
na potoce norná stěna
policie sotva zví tu
kdo způsobil kalamitu

Andulička čeká v lese
Jeníček jí dárek nese
jde si lehce je mu hej
v kalhotách má intim sprej
Anča k němu utíká
Jeníček ji postříká

Miluji a srdce mé
cítí věci nádherné,
moje oči vidí ráj,
tak už to je,
když někdo miluje,
zamilovaní se maj.