Verše

Miluju, tak řekněte mi,
co jiného je ráj na zemi
než láska, ta květina,
s níž se sladce usíná
a žije každý den,
jako by byl sen.

Mik, Miku, Mikuláš,
co nám asi dneska dáš?
Uhlí z pecí,
žádné nechci.
Jedovatou bramboru,
tu až někdy do hrobu.
Možná nějaké pomeranče
a čokoládové kalendáře.
Ale čert se mračí,
TO MI STAČÍ!!!

specialista

myslím jen na jednu věc
pánbůh nám dal pudy přec
poslušně jich užívejme
vzájemně si pomáhejme
při tom jejich užívání
čiňme tak až do skonání


univerzální pomocník

pomáhám já ženám z nouze
činím já to v dobrém pouze
rezaté či pihaté
oholené chlupaté
blondýny anebo černé
nemusí mi býti věrné
pro všechny mám pochopení
vyhovím všem v okamžení
nárok můj je nevelký
potřebuji baterky


v zastavárně

nechám vám tu vybavení
k ničemu mi nyní není
vyzvednu ho možná za rok
nemám ani velký nárok
mám nového milovníka
do hospody neutíká
tak se tu měj muži můj
pěkně v koutě tady stůj

Zemana prý napadají jeho kritici
nedá se on kavárníkům ani ulici
svobodu mu omezují lidé zavilí
kritikou by ho svobody rádi zbavili

mluvčí brání prý jak voják tuto svobodu
toto vzkázal naposledy ve svém výplodu
nikdo neřek Zemanovi že má mlčeti
takže vlastně ani není ničí obětí

mlčet ale prý má každý kritik Zemana
tahle teze je už přece dávno ohraná
svoboda je pro každého milý pane mluvčí
to pochopí každý mozek i kdyby byl ovčí

Zeman měl ve volbách svoje krásné heslo
které dobré plody z lidí jak je vidět neslo
„Váš hlas bude vždycky slyšet” všude viselo
„jen pokud mi podkuřuje” dodat se mělo

Pro lásku mé srdce bije,
city moje duše žije,
bez nich - to dobře vím -
byl bych pouhopouhý stín.

Stíny mezi sebou,
jsou láskou propletenou,
hrají si s černou barvou,
možná poskvrněnou.

Aura mezi nimi,
svět jejich propletený,
možná jsou si souzený,
rozdíl každý vlastní.

Stíny zláskovaný,
jejich život společný,
rádi se spolu smějí,
láskou ovlivněný.

Emoce se mísí,
radost žít se objeví,
radost se rychle víří,
stíny napojený.

Pokračování básničky

podivné zas verše píšu
pro ně vždycky jenom dýšu
by to mělo rytmus, rým
točím strojkem mozkovým

když se nemá točit nazad
tak se musí dobře mazat
kdyby došlo mazadlo
špatně by to dopadlo

zazdím prcka každou chvíli
dostanu se takto k cíli
promazaný závit točí
se jak hřídel v kolotoči

mozeček si libuje
mazadlo mu šmakuje
a pak náhle šmytec praví
až se jeho závit znaví

a to potom znamená
že i voda svěcená
nepomůže ani trochu
kdybys jí pil litry hochu

Chtěla bych ti sdělit to,
co sdělit ani nejde.
Říkáš, že to nic,
že to samo přejde.
Láska je smutná a taky divná věc,
co zbývá říci vlastně nakonec...
Chtěla bych ti sdělit to,
co sdělit nejde,
tak prosím mlč, neříkej,
že to přejde.
Nemůžeš pochopit,
jak moc to pořád bolí,
snažím se nemyslet, myslet na cokoli...
Chtěla bych ti sdělit... nesdělitelné.

Někdy přemýšlím o smyslu života
a co mě napadá, to je slabota,
myšlenky se jen tak toulají
a žádný pevný bod nemají,
je to zkrátka hodně složité,
věc, již jen tak nevymyslíte.

Láska nám ukazuje,
co všude kolem tu je
a my to jen nevidíme,
s ní to poznat smíme.