Verše

Zřejmě záchod ve fabrice
bude toho příčinou,
že mám v těle pana Roupa
s celou jeho rodinou.

Nikdy jsem je neviděl,
ani na obrázku,
nejhorší však je to v noci,
když lezou ven na procházku.

Jak prolézají svěračem,
dost se při tom vrtí,
nevím, jak mají dlouhý krk,
ale asi je to škrtí.

Chodím po nábřeží,
nikdo mi nevěří,
každý zdálky kouká,
cítím se tak sám,
prázdné kapsy mám,
do kterých mi fouká.

Když stromeček zasvítí,
plamen v srdcích vznítí,
ta jiskra je nakažlivá,
zbraň štěstí účinná.

Nákupní horečka stoupá,
hlavně nebuď hloupá
a kup celý náklaďák,
spotřebujete to ňák.

Kdo je to Ježíšek?
To je tvrdý oříšek...
Takže se veverky ptej,
ta je na oříšky nej.

Jede Santa na saních,
vpředu, vzadu, všude sníh,
štreka ho čeká ještě hezká
a to mu nefunguje GPSka,
ocitl se na tenkém ledě,
s dárky to vypadá bledě.

Jestli dárky nebudou,
tak to skončí ostudou,
to Ježíšek dobře ví,
tak vyrazil na slevy.

Láska je teď hmatatelná,
pohádka neuvěřitelná,
která se mi stala,
jenom bych jásala.

Přicházejí Vánoce
a my zase po roce
stromeček zdobíme,
na dárky se těšíme.

Usmívám se na ni,
je splněné přání,
které jsem nosil v hlavě,
překonala mé sny hravě.