Verše

Po Vánocích pokukujem,
na sváteční vlně plujem,
nasloucháme srdce hlasu
a užíváme si tu krásu.

Chuť do života se mně ztrácí,
přišel jsem o svou milou práci,
býti bez ní snadné není,
přinášela mně uspokojení.

Ty šťastné chvíle nevrátí se
asi už nikdy zpátky,
den co den jsem pracoval
jenom se zvířátky.

Mám z toho teď v hlavě zmatek,
byl jsem zaměstnanec jatek.

Můj milý Santíku,
musíš být v balíku,
když tolik dárků dáváš,
že ve Sportce vyhráváš?

Na severním pólu
pijou Coca-Colu
a Santovi sobi
řídí kamiony.

Byl jsem malým svištěm,
láska byla jen hřištěm,
ale jak jsem vyrůstal,
nový rozměr jsem jí dal.
Teď už přesně vím,
po čem v životě toužím.

Milovat znamená žít
a součástí něčeho být,
co nás přesahuje
a navždy tu je.

Uvnitř srdce cítím,
že se plní kvítím
a asi už vím,
co bude za tím.
Známe se jen krátce,
ale je nám sladce.

Santa umí,
elfové čumí,
jak oblohou letí,
milují ho děti.

Ježíšek dává dárky,
a čert ožírá párky
a andělíček
našel střevíček
a Mikuláš,
ten zatím vaří guláš.

Zřejmě záchod ve fabrice
bude toho příčinou,
že mám v těle pana Roupa
s celou jeho rodinou.

Nikdy jsem je neviděl,
ani na obrázku,
nejhorší však je to v noci,
když lezou ven na procházku.

Jak prolézají svěračem,
dost se při tom vrtí,
nevím, jak mají dlouhý krk,
ale asi je to škrtí.