Verše

Láska všude víří,
úsměvy se šíří,
Valentýn v plné kráse
přišel po roce zase.

Svátek pro ty, co rádi mají
a život ve dvou si užívají,
od rána už startuje,
šťasten, kdo miluje.

Zbylo mi jen věčné snění,
moje paní tu už není,
slzy kanou po polštáři,
zmizela v jasné záři...

Už nikdy...

Kolik zvládnu bolesti...
když v hlavě kladivo,
zatnuté do pěstí,
Tobě se líbilo...

Bodáš a na rtech úsměv,
lžeš nejen sobě,
myslíš si, že máš úspěch,
v relativní době.

Sáhnout na pozlátko,
prsty Tvé křičí,
za živa jehňátko,
jsi všech a ničí...

Až přijde doba,
tak budeš sám,
toužit a ničit,
dobře to znám.

Pokračování básničky

Dal jsi mi život a já Ti dala svůj.
Už 17 let společnou cestou jdem.
Já chci být vždy tvá, jak ty jsi můj,
spolu vše v lásce překlenem.
Na cestě životem Ti toužím být oporou,
ať k Bohu se vzájemně posouváme,
kéž v nebi se sejdem za života záclonou,
s pomocí Boží vždy všechno překonáme.

Žít jeden pro druhého
a když jde do tuhého,
pevně při sobě stát,
to chtěl bych už znát...

Kdo lásku zná,
ten za pravdu mi dá,
že je jedinečná
a měla by být věčná.

Kdo o lásce pochybuje,
těžko se někdy zamiluje,
ale ten, kdo v ni věří,
ví, o co v životě běží.

Tam, kde láska není,
těžko se něco změní,
ale tam, kde je,
svět pookřeje.

Svět barvami hýří,
blažený pocit se šíří,
když člověk miluje,
pak Život to je.