Verše

Ten večer se již setmělo,
já na nábřeží stál.
Domů se mi jít nechtělo,
na lásku
svou jsem vzpomínal.
Měsíc tak zvláštně svítil,
od vody na mne táhl chlad,
snad splín jsem z toho chytil.
Proč ta, kterou jsem měl rád,
mne brzy opustila.
Prý nejsem ten, o kterém
by tajně v noci snila.
Že konec je všem nadějím,
tak tomu nechci věřit.
Na lásku svoji čekám dál,
však začalo se šeřit.

Vašík jede na motorce,
Vojtík za ním na čtyřkolce,
čtyřkolka tak hodně prdí,
že se lidé kolem budí.

Plno krásných snů
v hlavě mám,
ale jen ten o Tobě
navždy si zdát nechám.

Zdál se mi sen,
byl celý o Tobě,
chci strávit s Tebou celý den,
abych se měla snově.

Jsi nejhezčí člověk,
kterého znám,
pusu z lásky
Ti posílám.

Až se ráno probudíš
a já tu nebudu,
potom snad pochopíš,
že nechtěla jsem se vzpírat osudu...

Pozval jsem Tě do svého srdce dál
a teď se cítím jako král.
Díky.

Vždycky jsem tu byl,
abych pro Tebe žil,
svět s Tebou hezčí je,
moje srdce Tě miluje
a moje duše taky,
chci dávat Ti pus mraky
a něžně se objímat,
všechno na světě Ti dát.

Moje srdce plane,
co se asi stane?
Přál bych si tolik věcí,
vždyť miluji Tě přeci...

Každý má svoje sny
a v těch mých jsi Ty,
chci s Tebou strávit všechny své dny
a nekonečně líbat Tvé rty.