Verše

Jednou jedna bublina,
vyrazila do kina...
Jen se dotkla lavičky,
zbyly po ní kapičky...

Mít jen jedno pohlaví,
už nikoho nebaví...
Lepší mít jich třeba devět,
žena... muž... sob... medvěd...

Nakupuju často v OBI,
pytle s pískem z pouště Gobi.
Až jich bude plný pokoj,
připlazí se Olgoj Chorchoj...

Vrabec chytil do zobáku,
jedno malé zrnko máku.
A tak než se sešeří,
má vydatnou večeři...

Sluníčko dnes brzy vstalo,
do žluta se vyspinkalo.
No tak vstávej, človíčku,
máš na stole kávičku.

Jenom se vzduchem mihla
a přiletěla cihla,
asi je to ňákej divnej pták,
teď je ze mě kokodlak!

Nevím, jestli v Africe
mají taky slepice,
ale pokud ano,
maj vejce každý ráno.

Každý ráno, každý den
já snažím se plnit svůj vlastní sen.
Není to žádná věc, ale šťastnou mě to dělá,
ten sen jsi ty, láska moje celá.
Ty jsi to, proč šťastná můžu být,
bez tebe by bylo dobře, ale s tebou mi je líp.
Poznala jsem, že ty jsi ten
pravej hned první den,
když jsi vedle mě stál,
to, co jsem cítila z tebe, mi dávalo smysl,
věděla jsem hned, že omámil jsi moji mysl.
Ačkoliv jsem se bránila,
po tom jsem se do tebe zamilovala.
Teď vím, že nemusím ničeho litovat,
tvůj úsměv, tvé oči, tvé tělo,
je to, co mé srdce chtělo.
Když jsem s tebou, cítím tu chemii a lásku,
možná mi do života přidáš i vrásku,
která za to bude stát,
pak se naše dítě bude ptát,
jak se to vlastně může stát.
Netušila jsem, co ve mně dokažeš vyvolat,
netušila jsem, že se dá tak rychle do tebe zamilovat.

Tam někde v trávě
hopsá koník právě,
tenhle ale neřehtá,
na noze Tě polechtá.

Z větvičky na větvičku
vidíme skákat veveřičku,
pořád něco hledá,
je to neposeda.