Verše

Láska je skvělá,
vždycky jsem chtěla
poznat, jaké to je,
když člověk miluje.

Láska můj svět změnila,
dříve, když tu nebyla,
vše se mi fádní zdálo,
však stačilo jen málo
a mé okolí barvami hraje,
jak nádherně láska zraje.

Miluji, ani nevím jak,
vznáším se vzhůru do oblak
a chci opustit všední svět
a žít jen pro ten lásky květ.

Láska je tak skvělá,
že bych ji navždy chtěla.
Snad není to jen utopie
a nekonečná láska někde žije.

Už je to tady, po roce zas,
Mistrovství světa sleduje mnoho z nás,
na některých autech vlaječky vlají,
kolikátí budem, mnozí fanoušci se ptají,
fanoušci jsou vždy skvělí,
odměněni medailemi, být by měli.

Fanoušci jsou jedineční,
za každé vítězství jsou vždy vděční,
za každé vítězství vypijí spousty piva,
po skončení zápasu, pak celý sportbar zpívá.

Fanoušci, ti jsou vždy nažhavení,
60 i více minut v kotli, problém pro ně není,
výkon týmu vždy ocení,
repliky dresů na sebe navlečou,
zatleskají i když výhry našich, mezi prsty protečou,
hlavně neutrpět debakl žádný,
to pak by byl důvod k odvolání trenéra pádný.

Pokračování básničky

Když máš slabou chvilku,
soustřeď se na myšlenku,
že někde v tom dalekém světě
je někdo, kdo miluje tě.

Jsem na světě pro lásku,
je to jako na provázku,
provázek se přetrhne
a budoucnost vám zdrhne.

Konečně
- našla jsem spřízněnou duši,
báječně
mám se, aniž to snad tuší.

Venku je asi
nejhezčí počasí,
jaké může být,
nezbývá než žít.

Láska se mnou háže,
už nejsem malé páže,
princ se ze mě vykuklil
a šťastnější jsem nikdy nebyl.