Verše

čistě v rámci interakce
jemné frakce společnosti
v klidu na stůl nohy dali

ku veřejné nelibosti

leckdo jal se spinkat sladce
ostatní si povídali

mandátu se rádi zhostí
i ti, kteří dosud spali
snad by lhali vlastní matce

bože, snad se najdou ctnosti
bychom zlo přec rozpoznali

politikou cituprostí

být doma je emigrace
na koni ti, co nám lhali
stát, jež musí všem být pro smích

nový domov... Rio? Bali?

Je prostě k sežrání,
stvořený k milování,
víc jsem si nemohla přát,
on se mi snad musí zdát...

Je jen zdání
milování
nebo realita?
Kdo to ví,
nepoví,
ten náskok vítá.

Vím o lásce mnoho,
ale hodně z toho
jenom z chytrých knih,
můj život má pár pih,
však věřím, že zmizí
a samota mi bude cizí.

Žila, byla světice,
co měl jsem rád nejvíce,
ale nějak se to pokazilo
a mě velké hoře zalilo.
Teď už vím, že to byl osud,
a rychle pádím pryč odsud.

O lásce měl jsem sen,
byli jsme spolu jen
a celý víkend před námi,
prošli jsme rajskými branami.

Kdo miloval, jistě tuší,
proč mé srdce náhle buší,
když kolem mě projde
ten, co mu snad dojde,
že mám oči jen pro něho
a moc ho chci za prince svého.

Padám volným pádem,
ne jako před rozvodem,
už nechodím zadem,
ale předním vchodem.

Milujícího partnera
chtěla by kdekterá.
Já to štěstí mám
a moc si užívám.

Srdečnost mám v povaze
a žije se mi moc blaze.
Jak ty někomu, tak on tobě
- proto se mám na světě snově.