Verše

Láska se změnila
v nádherný sen,
když jsem mu svěřila
včerejší den.

Díky lásce vznikl svět
a zůstala tu jako květ,
tak si ji, přátelé, užívejme
a Bohu to na odiv dejme.

Moje city pro něj nebyly nic,
řekl mi, že potřebuje víc.
Co víc bych mu ještě mohla dát?
Podle mě chtěl jen někoho sát...

Za kolik dní vznikl svět?
Mohlo jich být míň než pět
- stačilo lásku vytvořit
a potom za ní pouze jít.

Hrozný strach mi nahání
to zoufalé volání
z hloubky mého srdce,
které už jinou nechce...

Můj Drahý,
dnes by jsi měl 50 let...
Co bych dala
za Tvých slůvek pár a vět...

Na hrobě zapálím
kolikrát jen svíci...
kde na mě padá splín,
většina květin ode mne se skvící...

Přeji Ti
vše nejlepší do Nebe,
nikdy nezapomenu na Tebe...

Sluníčko nesvítilo,
ale pak se vyčasilo
a nastal nádherný den,
dobré věci se děly jen.

Cíl není cesta... však cesta je cíl
žij, abys žil... a žít nemohl přestat
klidně si sestav svou věčnost... jen z chvil
nepoužil bys jen laciná gesta

svrab maloměsta, kde léta jsi žil
řeky proud smyl... zbyla naučná stezka
teprva dneska jsi o cílech snil
tak né abys pil levný alkohol z TESCA

jenom si představ, kdo z tebe by byl
post-imbecil... možná zkušenost hezká
němá groteska... kdes kradl... a pil
to je tvůj cíl?... jako ohraná deska

národnost česká... být in... a mít styl
jak Karel Kryl věděl, jak bude dneska?
proč nás Bůh trestá?... to smrt je ten cíl?
tak proč jsem tu byl?... a proč publikum tleská?

Kdo miloval, nezapomene,
vzpomínky víc než cenné
někde v srdci pořád má
- láska je tak nádherná...

Ať se děje, co se děje,
jeden na druhého se směje,
to proto, že se milujeme
a navždy spolu jen budeme.