Verše

Toužím po její přítomnosti,
chci si užít do sytosti
ty nádherné okamžiky,
kdy je se mnou - díky
bože, že jsi mi ji snesl,
můj život jsi tím vznesl.

Tam kde zhasla láska pouze povinnost zbývá
I ta nejlepší přetvářka skutečnou pravdu skrývá
Prázdné ticho bez obsahu nahrazuje slova
Někdo nemá sílu zkoušet to znova
Dva tiché stíny prosté všech citů
Hádají se o hodnoty svých bytů
Všechno společné se rozhodli ztratit
Společnou budoucnost již nechtějí vrátit
Co když jednoho je to vina
Když pravda je ve skutečnosti jiná
Porušil slib co slíbil plnit
A nehodlá se z toho vinit
Za lásku nikdo odpovědnost nemá
K vlastnímu svědomí je němá
Co obhájí zradu z rozmaru mysli
Jak zvednout kolena co bolestí klesly
Jaká je omluva pro toto jednání
Velka bolest a osobou tou pohrdání

Lásku nevyjádříš čísly
ani žádným textem,
prostě ji cítíš v mysli
a taky svým srdcem.

Líbí se mi,
když jsem s ní,
nadbíhá mi,
je to epesní.

Je mým sladkým tajemstvím,
o kterém jen já vím,
a každý den o ní sním,
kdy ji zase uvidím?

Líbí se mi a já sním,
že ji jednou oslovím,
ale zatím odvahu nemám,
sílu na to pořád hledám.

Školu mám na háku,
píšu test z taháku
a i když jsem nýmand,
stal se ze mě premiant!

Je mým motorem hnacím,
životní inspirací,
k níž se vždy rád vracím,
nikdy se neztrácí.

Kdo nemyslí jen na sebe
a pomáhá ostatním,
ten dostane se do nebe,
i já o tom sním.

S láskou je na světě naděje,
že každé srdce pookřeje,
je to takové životní koření,
za které žádné náhrady není.