Verše

Když srdce naplněné máš
a víc štěstí už nehledáš,
tvůj milý tě překvapí
a další štěstí přikvapí.

Sluneční záře
svítí jim do tváře,
vítr je bičuje,
kéž osud se nad nimi smiluje,
kéž své místo na světě najdou,
kéž smutky v jejich duších zajdou,
kéž najdou svého pána,
kéž milost jim bude dána,
kéž sami už nikdy nezůstanou,
kéž tiše před svými domovy stanou,
kéž řeknou samotě na shledanou!
NA SHLEDANOU!!!

Uvnitř hlavy mám tebe,
hluboko v srdci nebe,
tohle je rajské spojení,
nic krásnějšího už není.

Kdo poznal, co láska je,
ten navždy rád miluje.

Je krásné být na světě,
když člověk není sám.
Vždy potřebuješ někoho,
abys postavil stan!

Pokud si říkáš, že nikoho vedle sebe nemáš,
určitě se jen špatně díváš...
Zkus otevřít oči,
a zeptat se pouze KDO JSI?!

Milovaný hlas ti odpoví,
až tě z toho hlava rozbolí!
Ne, není to tvůj kluk, kterého máš velmi ráda!
Je to nejmilejší člověk - a to - MÁMA!!!

Vždyť to je ta osoba,
které bychom měli z ruky zobat!
Dala ti ten nejcennější dar,
podívat se na svůj svět, na svůj kraj!

To ona nám dala možnost žít,
a za svými sny si jít...
Važte si své mámy,
zástupy lidí to dokázaly!

Nikdo si neuvědomuje, co je to, být sám,
a mezi ty sobce patří i mé já!
Jednou až bude potřebovat pomoct nebo poradit,
chtěla bych jí říct, že se má na koho obrátit!

Nikdy nedovolím, aby moje máma,
byla ještě někdy na světě na něco sama!
Všechnu lásku a starost,
jí vynahradím v jednu radost!

Jen se bojím, abych to někdy dokázala...
A moji mámu už po několikáté nezklamala!!!

Ztratil jsem pevný bod,
který můj život měl,
do srdce mě nůž bod,
já hrůzou oněměl...

Možná se budem milovat u lesa,
spojí se s námi i nebesa.
Voňavé borovice nám oči zazelení,
srdce nám rozezní horoucí naplnění.
Možná se budem milovat u řeky,
slib mi, že lásku svou dáš mi už navěky.
Odlesk hvězd najednou v modravé noci shoří,
nikdy se nestane, že čas naše snění zboří.

Láska se mnou šije,
uvnitř srdce žije
a na povrch se dere,
šíleně mě bere.

Když upadnu
a Tvá ruka mě zvedne,
když slzy smočí mi tvář,
ale zastaví se na Tvém rameni,
když má ústa budou příst i bolestné věty
a Ty přec budeš poslouchat,
když odejdu - vrátím se
a Ty tu stále budeš stát...
Pak je mé srdce tvé
s příslibem věčnosti...

I když si myslíš,
že o ničem nevím,
věř, že Tvá zrada
je mým nočním bděním.
Myslíš si mylně,
že máš v hrsti můj život.
To, že mě šmíruješ,
je jen Tvůj další podvod.