Verše

Je nádherné mít
ten překrásný cit,
kterým láska je,
když člověk miluje,
tak naplno žije,
svůj osud si šije
tou nejhezčí nití,
nemusí jen sníti.

Miloval ji a ona jeho,
vždycky když šlo do tuhého,
oni dva byli spojeni,
na cokoliv připraveni.

Vychází sluníčko, přichází den.
Rostou nám city, vzdáleně jen.
Chtěl bych tě objímat, jíst i pít.
I Ty chtěla bys mne pro sebe mít?
Chtěl bych Tě snídat, večeřet, svačit.
Nevím, zda Tobě bude to stačit.
Chtěl bych Tě obědvat i zákusek mít.
Cítit Tvůj pot a touhu Tvou pít.
Chtěl bych Tě líbat, laskat a hladit.
A Tvým tělem nechat se chladit.
Chladit se horkostí polibků žhavých Tvých.
Ožehnout chladnými doteky v rukou Tvých i mých.

Objímám polštář červený
a při tom cítím Tebe,
jak mě svými dlaněmi
hladíš po mém těle.

Chtěl bych býti holubem
nesoucím Ti psaní,
abys mě mohla chytit
do svých dlaní.

Po Tvém vroucím doteku
změnil bych se v růži,
abych mohl provonět
celou Tvoji kůži.

Milován být Tebou,
celou Tvojí něhou,
to je moje přání,
od svítání do svítání.

Dovol mi být láskou Tvou,
láskou jedinou.

Když srdce naplněné máš
a víc štěstí už nehledáš,
tvůj milý tě překvapí
a další štěstí přikvapí.

Sluneční záře
svítí jim do tváře,
vítr je bičuje,
kéž osud se nad nimi smiluje,
kéž své místo na světě najdou,
kéž smutky v jejich duších zajdou,
kéž najdou svého pána,
kéž milost jim bude dána,
kéž sami už nikdy nezůstanou,
kéž tiše před svými domovy stanou,
kéž řeknou samotě na shledanou!
NA SHLEDANOU!!!

Uvnitř hlavy mám tebe,
hluboko v srdci nebe,
tohle je rajské spojení,
nic krásnějšího už není.

Kdo poznal, co láska je,
ten navždy rád miluje.

Je krásné být na světě,
když člověk není sám.
Vždy potřebuješ někoho,
abys postavil stan!

Pokud si říkáš, že nikoho vedle sebe nemáš,
určitě se jen špatně díváš...
Zkus otevřít oči,
a zeptat se pouze KDO JSI?!

Milovaný hlas ti odpoví,
až tě z toho hlava rozbolí!
Ne, není to tvůj kluk, kterého máš velmi ráda!
Je to nejmilejší člověk - a to - MÁMA!!!

Vždyť to je ta osoba,
které bychom měli z ruky zobat!
Dala ti ten nejcennější dar,
podívat se na svůj svět, na svůj kraj!

To ona nám dala možnost žít,
a za svými sny si jít...
Važte si své mámy,
zástupy lidí to dokázaly!

Nikdo si neuvědomuje, co je to, být sám,
a mezi ty sobce patří i mé já!
Jednou až bude potřebovat pomoct nebo poradit,
chtěla bych jí říct, že se má na koho obrátit!

Nikdy nedovolím, aby moje máma,
byla ještě někdy na světě na něco sama!
Všechnu lásku a starost,
jí vynahradím v jednu radost!

Jen se bojím, abych to někdy dokázala...
A moji mámu už po několikáté nezklamala!!!

Ztratil jsem pevný bod,
který můj život měl,
do srdce mě nůž bod,
já hrůzou oněměl...