Verše

Vaše básně
čtou se krásně,
tak je dál skládejte
a světu ukázejte.

Venku svítí sluníčko
a já nemůžu se radovat,
chybí mi moje zlatíčko
a nespatřím ho už nikdy snad.

Slunce letí oblohou
a děti ho pozorují,
chytit ho však nemohou,
i když ruce natahují.

V tom krásném mámení,
jemuž se láska říká,
svět mi dává znamení,
že se mě pořád týká.

Když hvězdičky vládu mají
a svět pozoruje jejich šéf měsíček,
lidem se různé věci zdají,
to v mých snech je jen můj miláček.

Srdce mi náhle poskočilo,
něco se mu totiž zalíbilo,
nebo spíš někdo, abych přesná byla,
potkala jsem prince, o kterém jsem snila.

Měla jsem sen,
že zítřejší den
bude den D
- že se najdeme...

Přímý zásah do srdce
nelítostně mi uštědřil,
ani se mi mluvit nechce
o tom, co se mnou byl.

Každý máme nějaký sen,
o kterém sníme každý den,
musíme však žít realitou,
a ne tou jednou pouhou větou.

Sny by se však měly plnit,
jestli se chceš třeba ženit,
musíš pro to něco dělat,
ne jen na zadku sedět a čekat.

Cesta k cíli bývá dlouhá,
někdy ke štěstí stačí však láska pouhá,
proto se nauč život takový brát
a každý den se jenom smát.

Můj život visí na vlásku,
už nevěřím na lásku,
víš, ty můj milý konipásku,
prohrála jsem ji jak sázku.