Verše

Venku svítí sluníčko
a já nemůžu se radovat,
chybí mi moje zlatíčko
a nespatřím ho už nikdy snad.

Slunce letí oblohou
a děti ho pozorují,
chytit ho však nemohou,
i když ruce natahují.

V tom krásném mámení,
jemuž se láska říká,
svět mi dává znamení,
že se mě pořád týká.

Když hvězdičky vládu mají
a svět pozoruje jejich šéf měsíček,
lidem se různé věci zdají,
to v mých snech je jen můj miláček.

Srdce mi náhle poskočilo,
něco se mu totiž zalíbilo,
nebo spíš někdo, abych přesná byla,
potkala jsem prince, o kterém jsem snila.

Měla jsem sen,
že zítřejší den
bude den D
- že se najdeme...

Přímý zásah do srdce
nelítostně mi uštědřil,
ani se mi mluvit nechce
o tom, co se mnou byl.

Každý máme nějaký sen,
o kterém sníme každý den,
musíme však žít realitou,
a ne tou jednou pouhou větou.

Sny by se však měly plnit,
jestli se chceš třeba ženit,
musíš pro to něco dělat,
ne jen na zadku sedět a čekat.

Cesta k cíli bývá dlouhá,
někdy ke štěstí stačí však láska pouhá,
proto se nauč život takový brát
a každý den se jenom smát.

Můj život visí na vlásku,
už nevěřím na lásku,
víš, ty můj milý konipásku,
prohrála jsem ji jak sázku.

Na lásku nevěřila,
pořád jen sama byla,
dokud se neobjevil
ten, co ji probudil.