Verše

Co by se žížala
z postele tahala,
udělá to kosák,
má na to zobák.

Taška byla těžká,
babička funěla,
zakopla o ježka,
jak dolů nečuměla.

Láska vyprchala, už tu není,
těžko to něco na světě změní.
Byli jsme manželé, byli jsme pár,
teď už je to jen bezcenný papíru cár.
Jak hrozně mě bolí srdce a duše,
to neudělala by ani střela z kuše.

Svět se mění,
když tu není
ten, koho máš rád,
však nesmíš to vzdát.

Bolest, vzlyky a pláč
Nač se kvůli tobě musím trápit, nač
Co jsi, ty satanovo stvoření, vůbec zač
Už nechci nosit ten smuteční plášť

V hodině temné, ještě před svítáním
Sny o tobě, slzy zaháním
Proč si srdce neví rady, proč
Je to horší než pít upíří moč

V bolesti velké už nechci srovnat dále
Co se to se mnou děje, pro pána krále
Mozek už tě dávno nechce
Srdci se to však nevysvětluje lehce

Pokračování básničky

Aniž to kdo tuší,
smutek ubíjí mou duši,
přišel na mě prudce
a zastavil mé srdce.
Na lásku umírám
a jen malou šanci mám.

Jsem ten nej,
svět mi už nestačí,
klidně se směj,
ale já hledám jinačí.

Posel lásky připravil nám
pro setkání cestičku,
dostal ses mi pod kůži,
mám tě ve svém srdíčku.

Srdce bije na poplach,
rozum našeptává dosti,
celou jsi mne omámil
kouzlem tvojí osobnosti.

Kdyby jsi tak věděl,
jak moc po Tobě toužím.
Jak každej večer usínám
s představou o Tobě.
A i když často padám
a umírám a nezvládám,
vždycky mě něco k Tobě zpátky přitáhne.
Jsi můj osud
v jakékoliv podobě.

Máš v očích slzy
- proč takhle brzy?
Proč brzy skončil sen,
který sis přála jen.
Osud to tak chtěl,
život jde dál, bohužel.