Verše

Když se člověk zamiluje,
těžko potom pochybuje
o tom, zda bůh existuje,
jeho láska totiž to je.

Co může být víc
než naše city,
bez lásky nejsme nic,
jak já, tak i ty.

Když miluješ,
těžko odhaduješ,
co je mámení
a co už není.
Láska je zkrátka všude,
navždy jediná bude.

Kdo lásku jednou ochutnal,
neví, jak žít bez ní dál.

Pěkný let
je ten svět,
vše začíná a končí,
jeden zdraví, druhý se loučí.

Dal jsem jí své naděje,
dal jsem jí své srdce,
a ona tam někde je
a ona mě nechce.

Našel jsem spřízněnou duši,
zamilovaný až po uši,
světem plným štěstí vrávorám,
jenom jednu ženu v hlavě mám.

Potkal potkan potkana,
potkan však potkanem nebyl,
záhada je rozmotána,
v zrcadle se jen sám zjevil.

Já radost mám,
když vidím Tvá písmenka.
Ten pocit tak dobře znám
a nechci, aby mi utekla ani chvilka
z našeho souznění.

Jsi mé velké tajemství,
moje štěstí...
Lásko největší.

Za půlnoční poezii skrývat myšlenky
Ve svitu měsíce svědomí zpytovat
Sledovat ulice přes bílé záclonky
Přemýšlet kolik vážně stojí milovat

Do ticha noci rýmy skládat jak korálky
Stále před očima osobu jež schází
Nehnout se však oči upřené do dálky
Doufat že láska už kolem obchází

Noc plná inspirace nabídne útěchu
Kdo jiný skryje to co srdce skrývá
Co dokáže člověk ve spěchu
Pak se s úžasem na papír dívá

Jak vyjádřil co říci nejde
Všechnu tu tíhu co cítí
Teď už ho spánek najde
Chytí si ho do sítí