Verše

Achich ouvej, už jsem stará, v posteli furt ležím
oknem mi sem vítr fouká, chlupy se mi ježí
Já bych hrozně ráda, byla ještě mladá
děcka se mi smějou, že jsem Ježibába

Chaloupku mám perníkovou, a to je vám svízel
vítr foukne, perník lítá, kdo by to furt sklízel
Někdo mi tam perník loupe, říkají, že Jeníček
ve skříni mám brokovnici, provětrám mu kožíšek

V peci už mám zatopený, proč tak blbě čumí
děcka hloupý, na lopatě prej sedět neumí
Už se hrabu na lopatu, ať se něco naučí
raz, dva, šup a už jsem v peci, v komíně to zahučí

Věčný spánek drží víčka
Vyhasl život jako svíčka
Poslední nádech krade stín
Přijímá ji smrti klín

Ticho se rozhostí vůkol
Nenávist splnila svůj úkol
Bezvládné tělo nehnutě leží
Čas dál bezstarostně běží

Kdo najde bledou vílu
Kdo objeví tu sílu
Najít v sobě pochopení
Pro bolesti té uchopení

Hrozně moc se mi líbí,
ale něco tomu chybí,
nevím, čím to je,
že ho mé srdce plně nemiluje...

Krásně mi s ní bylo,
srdce se zalilo
teplem příjemným,
co je láska, už vím.

Nad okouzlení,
které láska přináší,
na světě není
žádná slast jinačí.

Svět umí krásný být,
je tak nádherné žít,
když někoho v srdci máš,
potom si pořád užíváš.

Celý svět
dal bych hned,
abych našel tu pravou
a prošel lásky branou.

V lásce nejsou poražení,
nic nemožného v ní není,
s láskou je svět lepší,
tak polibte své nejmilejší.

Kdo doopravdy miluje,
ten o lásce nepochybuje,
je si stoprocentně jistý,
že jeho cit je čistý.

Není láska jako láska,
při některé srdce praská,
při jiné zase krásně přede,
je jasné, která z těch dvou vede.