Verše

Alkohol míchám ráda
nepotřebuju kabelku Prada.
Radši se vožeru na šrůtek
to je můj dobrej skutek!

Koruny padají pod lidskou hloupostí
Zvířata prchají před lidskou krutostí
Pařezy pomníky vysokých stromů
Trosky rozkopaných dětských domů

Měkký mech a tráva ušlapány k zemi
Smutno a teskno z toho je mi
Moje dětské království napadeno bylo
Vypálena pustina je vše co zbylo

Nad hlavou tyčí se mi hromady klád
Trpí každý kdo tohle místo měl rád
Pod nohama křupe mi uschlé jehličí
A já si přeju ať člověk už dál neničí...

Kdo miluje,
ten nepochybuje.
A kdo pochybuje,
ten nemiluje.

O lásce jen
každý můj den
od té doby je,
co mé srdce miluje.

Všechny druhy vína,
moje medicína!
Vod depresí a stresu
hoodně, hodně velký dávky já snesu!

Příjemné mrazení mám,
kdykoliv ho potkávám.
Příjemné mrazení,
protože jsme pro sebe stvoření,
na lásce ulétám.

Miloval jsem, měl jsem rád,
těch citů byl vodopád,
a nikdy to nemělo skončit,
tak proč je teď čas se loučit??

Přemohl mě chtíč
a láska je pryč.
Pokazil jsem, co se dalo,
mé štěstí si peklo vzalo.

Jaký je svět?
Mohl bych vyprávět...
ale vpravdě nevím nic,
je toho mnohem víc.

Vínečko když v tělé mám,
tak se vážně skvělé mám!
Je to velká legrace
a to i jít vožralá do školy či do práce!