Verše

Krásný je svět,
nevzal bych zpět
nic, co jsem udělal,
život bych za lásku dal.

Má to své klady,
být tam i tady,
dvě duše i srdce mám,
ale doopravdy - umírám...

Miluji a je to krása,
láska je pro srdce spása,
konečně zas šťastně bije,
moje vyvolená žije!

Chtěl jsem ti k nohám růže snést
po parku se s tebou v ruce vést.

Chtěl jsem ti vzdát toliko lásky
vískat tě mezi tvými čarovlásky.

Chtěl jsem ti celé své srdce dát
dopřát ti vše čehož si budeš přát.

Chtěl jsem ti nabídnout štěstí
hledět jako na bohyni se ctí.

Chtěl jsem tě vynést mezi nebesa
spolu jen roztáčet života kolesa.

Chtěl jsem být tvým milým
jen pro tebe a s nikým jiným.

Někdy láska znamená, dívat se, jak drží jinou
Někdy láska obnáší, žít napořád se svou vinou

Někdy je láska, pustit ruku, co chceš dál držet
Někdy je láska, běžet pryč, když chceš se zdržet

Někdy tě láska donutí na kolena si kleknout
Někdy, ti již nedovolí, ze země se zvednout

Někdy třeba dovolí ti, sebe pochopit
Však častěji, nechá tě... v sobě utopit

Svou lásku máme
a taky si to užíváme.
Jeden k druhému patříme
a nikdy se nezměníme.

Co se stalo,
kde se vzalo
v někom tolik zloby
- proč mě láska zlobí??

Klasiky rád cituji,
když říkám, jak miluji,
té mojí jediné,
květince nevinné.

Když jeden miluje druhého,
vždy s ním zůstává,
i když jde do tuhého
a naděje je mizivá.

Zmizela a s ní mé štěstí,
takový život nechci vésti.
Nevím, co teď dělat mám,
žiju, ačkoliv umírám.