Verše

Kdo někdy miloval, ten ví,
že zlomené srdce nic nespraví.
I když bych si ho vyléčit přála,
už navždy jsem ho nepravému dala.

Měl jsem rád, byl to sen,
nezapomenu na ten den,
kdy jsme se prvně potkali
a lásku si něžně vyznali.
Ačkoliv je to už tolik let
pořád se kolem ní točí můj svět.

Kdo v lásce prospěch vidí,
ten svůj protějšek šidí.
Milovat se musí prostě ze srdce,
aniž z toho člověk cokoliv chce.

Miluješ-li, máš-li rád,
musíš jí to najevo dát.
Aby o tobě věděla
a taky tě chtěla.

Sladký je jak hrnek medu,
obavou se třese hlas:
Bez Tebe to nedovedu,
moje milá, sveď mne zas.

Proč se každý diví,
že láska dělá divy.
Vždyť je to přeci jasné
- milování je tak krásné!

Krása lásky spočívá
v tom, když se člověk podívá
do něčích očí
a hlava se mu točí,
srdce zrychleně bije
a on ví, že žije.

Miluje mě, já to vím,
každý večer o tom sním,
že jsem jeho jediná,
a sladce se mi usíná.

Žiju život nad míru
ve chlastu mám svou víru.
Piju víc než běžný lidi
nevím co v poučování jiný vidí.
Skoro s každým se hádám
díky chlastu tenhle svět zvládám.
Nechápu vo co se lidi snažej
proč si radši nezapařej?
A jestli přišli na tenhle svět se stresovat
takhle už bych nemohla existovat.
A proč vědět kde co leží a umět rovnice
nebere mi to palice.
A já se chci smát a ne se trápit
to znamená že se vždycky musím napít.
V opileckým světě vládne optimismus
ať je demonstrace nebo komunismus.
A povinnosti jsou jen zdánlivý
vymysleli je blbci střízlivý.
Sami lidi vymysleli pravidla
tak jako recepty na buchty a povidla.
Jak můžete vědět že správný je celou historii dějin vědět?
Proč nejdete všichni do hospody sedět?
Nechápu k čemu střízlivost
to už radši kuřecí kost.
Střízlivost je nudná a smutná
a nealko mi vůbec nechutná!

Až láska přijde před tvůj práh,
nemusíš mít žádný strach,
bude to moc krásné
a jako hvězdy jasné.