Verše

Láska mi sílu dala,
abych překonala
všechny nástrahy života,
z nichž nejhorší byla samota.

Alkoholem já vožívám
na svět se voptimisticky dívám.
A nemám žádný deprese
deprese jsou pro mě jen recese!

Když hubou do sněhu padám
tak někdy jít po čtyrech ještě zvládám.
A hulákám po cestě
v parku taky ve městě.

Kdo miluje, vše překoná,
láska mu totiž sílu dá
proti všem překážkám,
i já tuhle sílu mám.

Jiskra v srdci,
kterou nechci,
tou jen láska je,
když mě nemiluje.

Alkohol míchám ráda
nepotřebuju kabelku Prada.
Radši se vožeru na šrůtek
to je můj dobrej skutek!

Koruny padají pod lidskou hloupostí
Zvířata prchají před lidskou krutostí
Pařezy pomníky vysokých stromů
Trosky rozkopaných dětských domů

Měkký mech a tráva ušlapány k zemi
Smutno a teskno z toho je mi
Moje dětské království napadeno bylo
Vypálena pustina je vše co zbylo

Nad hlavou tyčí se mi hromady klád
Trpí každý kdo tohle místo měl rád
Pod nohama křupe mi uschlé jehličí
A já si přeju ať člověk už dál neničí...

Kdo miluje,
ten nepochybuje.
A kdo pochybuje,
ten nemiluje.

O lásce jen
každý můj den
od té doby je,
co mé srdce miluje.

Všechny druhy vína,
moje medicína!
Vod depresí a stresu
hoodně, hodně velký dávky já snesu!