Verše

Citová investice se někdy nevyplácí
Začíná tehdy, když člověk hlavu ztrácí
Se srdcem druhého neměl by nikdo si hrát
Tyhle ty věci mají se pokaždé jen vážně brát

Citovou investici v akcie neproměníš
Na burze nekoupíš, neprodáš, nevyměníš
Jedinou hodnotu, kterou to opravdu má
Je láska druhého, je láska nevinná

Přicházím za tebou se svojí investicí
V dlaních ti nabízím své srdce tepající
Svou lásku bezmeznou ti chci jen dát
Usínat s tebou a ráno s tebou vstát

Když to však odmítneš, zlobit se nebudu
Máš k tomu možná pár svých důvodů
Jen tiše odejdu a nechám tě, lásko, jít
I když tě budu dál ve svém srdci mít

Počítám hvězdičky na nočním nebi
V myšlenkách na tebe smutno je mi
V myšlenkách na tebe není mi do zpěvu
Toužím jen po tobě a po tvém úsměvu

Počítám hvězdičky v mrazivé noci
Duši mám sevřenou tak jako v kleci
Počítám hvězdičky a srdce krvácí
Naděje na lásku tiše se vytrácí

Když na tebe se, lásko, dívám
svět je o dost víc krásnější
pak úsměv na rtech mívám
den je hned pro mě jasnější

Nechci si hvězdy z nebe brát
a ani zlato v dolech těžit
stačí, když tebe můžu mít rád
a lásku jenom s tebou prožít

Jsi pro mě víc než krásný sen
jsi klid v rozbouřeném světě
jsi důvod, proč ráno začít den
jsi to ty a já, kdo miluje tě

Já viděl jsem tě jenom chvíli
Pak jsi mi, lásko, opět zmizela
Jak pára, co do oblaků míří
Pár vteřin, minuta snad necelá

Chtěl jsem tě držet trošku déle
Ten krátký čas mi vážně nestačí
Chtěl jsem víc času, to je celé
Držet tě, lásko, ve své náruči

Koho mám prosit, ať víc mi času dá
Za kým se budu muset obrátit
Kdo je ten, kdo pána času zná
A do náruče mi tě, lásko, navrátí

Čas si zatím ve svém tempu plyne
A já tu sedím bezradný a sám
Bojím se toho, že mě láska zase mine
Bolavé srdce z toho všeho mám

Zazvonil zvonec
a pohádky byl konec.
(No... byl to vlastně obří zvon,
co způsobil svým pádem skon
prince, jeho nevěsty
a dalších dvanácti svatebčanů.
Nestihli ani ochutnat menu...)

Máma říkávala vztekle,
že jednou skončím v pekle.
Stojím teď před pekelnou branou
a od smíchu mi slzy kanou.
Na bráně cedule jako Brno:
PŘÍJEM ZASTAVEN, MÁME PLNO!

Princezen je celá fůra.
Já mám vybrat jenom jednu.
Nikde žádná receptura.
Dobrá rada? V nedohlednu.

První rostou zlaté vlasy.
To je slušná porce zlata.
Jakpak dopadlo by asi
ostříhání do plešata?

Druhou zlatý piercing zdobí.
Pod ofinou nosí hvězdu.
Že by oběť dnešní doby,
nebo světlo do průjezdu?

Pokračování básničky

S tím novým lékem,
co sehnaly mi děti,
tu budu do sta let.
Než napočítám
do pěti,
prej mě už nebude
nic bolet.
Co je na lahvičce...
bez brejlí...
safraporte...
Ky-a-nid For-te?

Heleme se, kdo to v lese
sedí po poledni.
Vedle bezu na pařezu
medvědice lední.

Hajný líně na mýtině,
krmí stádo laní.
Všeho nechá a hned spěchá,
podívat se na ni.

Blouzním hlady? Co ty tady,
zvíře zatracený?
Moudře vzato můžou za to
klimatické změny!

U sta hromů, jde se domů,
kde tě bez rozpaků,
milá zlatá, natotata
strčím do mrazáku.

Zoufale hledá muže,
o něhož se opřít může.
Zůstane asi sólo...
Nejeden jí už řekl,
že by si o ni
neopřel ani kolo.