Verše

Láska je pouhopouhý klam,
je to nestálý cit.
Nechává na srdci šrám,
ale každý ji chce mít.

Nesahej mi na ptáčka,
je můj i ta omáčka.
Sám jsem ho vařil,
vejce do něj balil.
Je stejně ještě vařící,
nech mi ho, buď přející.

Bufeťáček v parku
hleděl na Polárku,
potom dostal marku,
tak si koupil kilo párků.

Pozor, pozor, děťátka,
někdo klepe na vrátka.
Rychle zalézt do plínek,
je to asi Kajínek!

Lásku nesmíš vážně brát,
zradí srdce častokrát,
a věrnost, kterou slíbil ret,
zmizí jak kouř z cigaret.

Někdo sbírá motýly,
nálepky či odpad v bedně,
někdo zase bacily
na WC či na pitevně.

Proč vlastně,
proč Ti otvírám,
když s pomlázkou
zvoníš u našich
dveří?
Malovaná vajíčka
vybírám,
proč nechám se
šlehat, trpím,
chápu jen
stěží.
Pálí to, pálí,
nedýchám,
hrdinně snáším
bolest.
Proč každý rok
o tom přemítám
a nechám se
láskou ke dveřím
dovést?

Červená je tráva,
fotbal, to je hra,
a nůž v krku rozhodčího
je věc záludná.

Byl večer a na obloze svítily hvězdy,
a díval jsem se do tvých očí jako tehdy,
a zase jsem v nich viděl oči šelmy, které mě okouzlily.
Tvůj pohled byl jako tygr, který se chystá na lov,
ale i pohled kočky, která si hraje s myší,
a která jenom slyší, jak jí říkám, že jí to dneska sluší.
Ale říkám jí to očima a při tom krásný večer začíná,
jsi ta, která vypadá jako anděl, ale v duši je ďábel!
Sníme spolu o ráji, který je v pralese,
a který velkou lásku s náma unese!
Kokosové palmy spí a dva zamilovaní jenom sní.
Průzračná voda stéká po těle,
kapičky lechtají a jen tak toho nenechají.
Měsíc s hvězdami se pyšní svou krásou
a květiny se po vodě nesou,
svíčky kolem svítí,
a jde slyšet jenom padající listí.
Mám tě moc rád,
a dokázal bych si s tebou celou noc povídat,
dívat se ti do tvých krásných očí,
ale my spolu nemůžeme být,
protože tvé srdce nedovolí ublížit člověku,
který je pro tebe vším,
a proto si o našem ráji můžeme nechat jenom zdát,
a tak by to mělo asi zůstat,
i když mi to rve srdce,
a to šílené pokušení se nemělo nikdy stát,
ale stalo se a já teď nevím, co s tím,
protože vždy, když tě uvidím,
nejradši bych tě unesl,
a do ráje bych tě odnesl,
a strávil bych tam s tebou celý svůj život.
Ale musíme jít každý svou cestou
a já už svou cestu našel a ta cesta je samota,
která se mnou půjde až do konce života!

Dokud ti otec hladí vlas
a matka líbá líce,
toť nejkrásnější čas,
jenž nevrátí se více.