Verše

Pláču... Protože miluji Tvé rty, ale ony už mě nelíbají.
Pláču... Protože plamínky Tvých očí se mi stále vyhýbají.
Pláču... Protože mi Tě všechno připomíná.
Pláču... Protože na Tvůj pohled se těžko zapomíná.
Pláču... Protože o Tebe usiluji marně.
Pláču... Protože se cítím na dně.
Pláču... Protože nemůžu být s Tebou.
Pláču... Protože mě ruce zebou.
Pláču... Protože mi docházejí síly.
Pláču... Protože není pohádkové víly, která všechno změnit může.
Pláču... Protože mi nedáš růže.
Pláču... Protože se ke mně stále otáčíš zády.
Pláču... Protože jsem nešťastná z toho, že Tě tak moc miluju.
Pláču... Protože už nechci žít, když s Tebou nemůžu být... Můj život bez Tebe je prázdný. Nikoho jiného jsem nechtěla, jen Tebe. NAVŽDY Tě budu milovat.

Řetěz, co nikdy nezrezne,
věc, co Ti nikdo nevezme,
lásce se zabránit nedá,
každý ji v sobě hledá.

Při řezání dříví
chtěli zažít srandu,
přeřízli i s břichem
sousedovi kšandu.

Hvězda, co tě hřeje v srdci,
co ti je vždy ku pomoci,
taková je láska,
někdy i přes oči páska.

Hvězda ranní, slunce noční,
je jako pomocný východ boční.

Láska je dar nejvyšší,
každého z nás potěší,
jen ten, kdo miluje,
v životě si libuje,
jen ten ví,
co je opravdu štěstí.

Jižní typ
Já mám holku z Madridu,
když si sundá hadry, jdu.

Když honit lásku chceš,
jak stín se tobě míhá,
ji hoň a tobě uletí.
Však prcháš-li, tě stíhá.

Až uvidíš na stole
pár zelených pavouků,
nechej pití, ty vole,
jdi se vyblít na louku!

Někdo kdysi pověděl mi, že láska je jako sen,
tak poraďte mi někdo prosím, jak z toho snu ven.
Chtěla jsem být tvou hvězdou a abys mě měl rád,
„Já tě ale nemiluju,” už řekls mi to desetkrát!
Přátelství je hezké, ale nad lásku není.
Snad věštec poradí mi, jestli názor tvůj se změní.
Tak trápím se tu, trápím a přibývají vrásky,
i já snad někdy pochopím ty šálivé hry lásky!

Ten, kdo řekl, že pivo sílí,
ten uměl asi hodně lhát:
Celou noc jsme ho pili
a teď nemůžu na nohách stát.

Šla Mánička do boje,
zapomněla náboje.