Verše

Cítím tvé rty,
cítím tvé dotyky,
cítím vše, co hřálo nás,
když jsme se smáli
a lásku si užívali.
Ztrácím teď vše,
co jsem kdy milovala.
Tebe...

Zapíchla jsem manžela,
byl na mě moc hrubý,
to se přece nedělá,
prodávat mě v Dubí.

Hvězdy se uculují
nad tou podívanou
- barevné světlice
rozjiskřují oblohu.
Silvestrovskou diskotéku
mají před nebeskou branou.
Nesmělý měsíc na parket jde
v hvězdném doprovodu.

Já už du, du, du,
oběsit se na půdu.
Za malou chviličku
podkopnu si stoličku.
Sanitka přijede,
na hřbitov mě odveze
a já ležím v hrobečku
s celou partou blbečků.

Na Vánoce vánočka,
jazyk se mi protočí,
na Vánoce Ježíšek,
jéjej, to je dáreček!
A stromeček ozdobený,
hvězdičkou je přizdobený,
celý mně on opadal,
jsem to ale udělal!

Jupí - sněží,
zima je tady, my se radujem.
Čas rychle běží,
Vánoce už jsou za rohem.

Proč malý moment ti zničí celý život.
Jedna vteřina a zhroutí se ti všechno.
A teď se jenom ptáš, jak se to mohlo stát.
A jak tomu zabránit.

Teď mi nezbývá než sedět vedle tebe na posteli,
držet tě za ruku a doufat, že to bude jako dřív.
Slyším, jak ti srdce pomalu bije
a vzpomínám na ty krásný chvíle.

Proč malý moment ti zničí celý život.
Jedna vteřina a zhroutí se ti všechno.
A teď se jenom ptáš, jak se to mohlo stát.
A jak tomu zabránit.

Jestli mě slyšíš, chci,
abys věděla, že jsi byla pro mě to nej v životě.
Usměvavá jako slunce v létě, když hřeje,
krásná jako kytka, co na jaře kvete,
veselá jako barevné listí na podzim,
tvá kůže jemná jako nově napadnutý sníh.

Proč stačí okamžik,
jedna blbá vteřina a zhroutí se ti všechno, cos měl.
Nechci, abys zavřela oči,
pustila mou ruku, co mi teď držíš,
nechci, aby tvé srdce přestalo bít
a tys odešla ode mne navždy.

Až ti zhasne svíčka
a půjdeš do nebe,
děkuju ti za všechno a hlavně za tebe.
Sedím doma a koukám na hvězdy,
přes slzy pomalu nevidím,
a marně tu čekám na tebe,
marně tu čekám, lásko, na tebe.

Tak proč malý moment ti zničí celý život.
Jedna vteřina a zhroutí se ti všechno.
A teď se jenom ptáš, jak se to mohlo stát.
A jak tomu zabránit.

Proč radost střídá smutek,
smích zas pláč.
A smích zas pláč.

Žiješ s ní,
myslíš si: Je to bezva!
Za všechny tvé problémy
však může stará...
?
No přece Hedva!

Večer byl okamžik pouhý
a můj vlak už odjíždí do stanice touhy.
K Tobě, Tvým polibkům i objetí.
Tohle je snad prokletí!
Tvůj pohled už dávno není temný,
ukrývá se v něm plno lásky, něhy...
Bojuju sama se sebou,
bojuju bitvu prohranou...

Až uslyšíš večer zvoneček,
očekávej dáreček.
Červená stuha zdobí jej,
rychle pro něj utíkej.