Verše

Už když jsem se narodil, jsem věděl,
že Tě jednou potkám...
Hledal jsem dlouho.
Našel jsem si Tě,
ač svět milióny cest jest protkán!
Na kraji jedné z nich jsi stála!
Štíhlá jako proutek,
v bílých šatičkách se zmrzlinou
na dmoucích se prsou,
s nejzáhadnějším a nejkrásnějším
úsměvem v tváři,
jenž mi dodnes jak Jitřenka září...

Spadl chlapec s třešně,
na hrobě mu roste kvítek,
na hlavu se trefil přesně,
však ji taky měl jak nýtek.

Čichá, čichá sněhuláček,
co to kolem voní,
rybník celý zamrzlý,
do té vůně zvoní.
Cinká led i v potoce,
tááákhle voní Vánoce.
Na Štědrý večer hvězdičky,
ponesou vajíčka slepičky.

Cítím tvé rty,
cítím tvé dotyky,
cítím vše, co hřálo nás,
když jsme se smáli
a lásku si užívali.
Ztrácím teď vše,
co jsem kdy milovala.
Tebe...

Zapíchla jsem manžela,
byl na mě moc hrubý,
to se přece nedělá,
prodávat mě v Dubí.

Hvězdy se uculují
nad tou podívanou
- barevné světlice
rozjiskřují oblohu.
Silvestrovskou diskotéku
mají před nebeskou branou.
Nesmělý měsíc na parket jde
v hvězdném doprovodu.

Já už du, du, du,
oběsit se na půdu.
Za malou chviličku
podkopnu si stoličku.
Sanitka přijede,
na hřbitov mě odveze
a já ležím v hrobečku
s celou partou blbečků.

Na Vánoce vánočka,
jazyk se mi protočí,
na Vánoce Ježíšek,
jéjej, to je dáreček!
A stromeček ozdobený,
hvězdičkou je přizdobený,
celý mně on opadal,
jsem to ale udělal!

Jupí - sněží,
zima je tady, my se radujem.
Čas rychle běží,
Vánoce už jsou za rohem.

Proč malý moment ti zničí celý život.
Jedna vteřina a zhroutí se ti všechno.
A teď se jenom ptáš, jak se to mohlo stát.
A jak tomu zabránit.

Teď mi nezbývá než sedět vedle tebe na posteli,
držet tě za ruku a doufat, že to bude jako dřív.
Slyším, jak ti srdce pomalu bije
a vzpomínám na ty krásný chvíle.

Proč malý moment ti zničí celý život.
Jedna vteřina a zhroutí se ti všechno.
A teď se jenom ptáš, jak se to mohlo stát.
A jak tomu zabránit.

Jestli mě slyšíš, chci,
abys věděla, že jsi byla pro mě to nej v životě.
Usměvavá jako slunce v létě, když hřeje,
krásná jako kytka, co na jaře kvete,
veselá jako barevné listí na podzim,
tvá kůže jemná jako nově napadnutý sníh.

Proč stačí okamžik,
jedna blbá vteřina a zhroutí se ti všechno, cos měl.
Nechci, abys zavřela oči,
pustila mou ruku, co mi teď držíš,
nechci, aby tvé srdce přestalo bít
a tys odešla ode mne navždy.

Až ti zhasne svíčka
a půjdeš do nebe,
děkuju ti za všechno a hlavně za tebe.
Sedím doma a koukám na hvězdy,
přes slzy pomalu nevidím,
a marně tu čekám na tebe,
marně tu čekám, lásko, na tebe.

Tak proč malý moment ti zničí celý život.
Jedna vteřina a zhroutí se ti všechno.
A teď se jenom ptáš, jak se to mohlo stát.
A jak tomu zabránit.

Proč radost střídá smutek,
smích zas pláč.
A smích zas pláč.