Verše

Ten tě věrně miluje,
ten ti lásku slibuje.
Tomu láska v srdci hárá,
ten ti dopis právě čmárá.
Ten tě nazve hloupou husou,
ten tě poctí sladkou pusou.
Ten tě potká na rozcestí,
ten povede tě v manželství...

Zhynula láska,
zhasl v srdci žár,
vše v sen se rozplynulo,
zůstal jenom cár.
Zchladla má láska,
otupěl cit,
zapomeň na mě,
musí to být...

Koleda, koleda,
na stará kolena,
přišel jsem za láskou,
vzala mě pomlázkou.

Někdo sbírá motýly,
někdo sbírá houby
a já sbírám nápady
kdejakýho trouby.

Klaply dveře a ona tam stála,
pohlédnout do očí jemu se bála.
Přišel až k ní, hladil jí tváře,
celý dům zalila sluneční záře.
Dal jí dva polibky, krásné a sladké,
měla z toho mžitky a nohy tak vratké.
Vůbec se nebrání, tiskne se k němu,
vzrušeně dýchá, uniká všemu.
Takhle tam stály ruku v ruce,
mluvit se báli po dlouhém roce.

Hrálo si dítě na písku,
na hřbitově za zítkou,
dostalo ránu do pysku
hrobníkovou lopatkou.

Zahradou růžovou chtěla jsem jít,
bláznivou představou chtěla jsem žít,
proč jsi mě opustil,
když láska nám přála?
Nezůstalo nic, jen city,
srdce a smutná zpráva...
Vrať se... lásko...

Jsi můj květ,
miluji tě jako celý širý svět.
Květ, co nikdy neuvadne,
a moje láska k tobě, která se nikdy nerozpadne.
A ty tvé krásné modré oči,
modré jako letní nebe.
Proč moje srdce zbláznilo se do nich
a do tebe?

Na Tebe myslím dnem i nocí,
už mi není pomoci.
Chtěla bych být jen Tvou
a ležet v postýlce s Tebou.
Něžně líbat, mazlit
a pak Tě hladit.
Miluju Tě, mazlíku můj, moc
a přeji Ti krásnou noc.

Připrav vše, co teče,
vejce neuteče,
hody, hody doprovody,
nebo půjdem do hospody.