Verše

Těším se z toho, co kdysi jsi mi dal,
dělám vše pro to, aby vítr mi to neodvál.
Přemýšlím, jak zamknout si to do srdce,
tisíce otázek mi hlavou víří divoce.

Já tiše sedím na dně svého nitra,
vím, že udělám to zítra.
Udělám to, co srdce mi káže,
nade mnou prosvítá stříbrná záře.

Je pátek třináctého, den, co vždycky nosí smůlu,
ale musím se na to dívat z jiného úhlu.
Mám málo odvahy, to vím už dávno,
ovšem na tomhle světě není mi radosti přáno.

Už musím jít, odbíjí dvanáctá
a já stále nemohu uvěřit, že jsem tak odvážná.
I přesto však dávám navždycky sbohem,
zanechte alespoň slzu nad mým hrobem...

Plavala husička po Dunaji,
cikáni na ni naskákali...
Na břehu u ohně hudba je hlasitá,
bodejť by ne - je večeře masitá.

Miluju, když se na mne díváš,
miluju, když mne do náručí chytáš.
Miluju, když můžu být s tebou,
miluju, když si vedle mne chceš lehnout.

Miluju, když mazlit se chceš,
miluju, když dotýkat se mne chceš.
Miluju tě čím dál víc a víc,
bez tebe já nemůžu už žít...

Až mi bude tak sto deset,
přijde Bůh a zmáčkne RESET.

Žlutavá housátka
vesele štěbetají,
čmeláci z krokusů
šťávu sají.
Sluníčko klubko
zlatých nití
na zem upustilo,
všude je veselo,
všechno se probudilo.
Pomlázku z proutí
chlapci splétají,
děvčata barevná
vajíčka chystají.
Vyrostlo
velikonoční osení,
může začít slavení.

Přišel domů z hospody
s natrženým uchem,
krev kapala na schody,
nůž mu lezl břichem.

Hody, hody, vodovody,
už nam jedů páté hody,
dejte mna vajíčka,
jaké má vaše kachlička.

Potůčky slz tečou ti po tváři
a pak se vsáknou v bělostném polštáři.
Počítáš hodiny ode dne, kdy řekl ti konec,
nad vším teď zazvonil stříbrný zvonec.
Počítáš dny od vaší poslední schůzky,
z jeho srdce ti zbyly jen kousky.
Počítáš a srdce žalem ti puká,
nevěříš, žes ztratila tak skvělýho kluka.
Teď už na tom nic nezměníš,
a svoje srdce nikdy víc za lásku nevyměníš.

Tahá šňůrku, tahá druhou,
vzápětí se míjí s duhou.
Vzduch mu kolem uší sviští.
Nebude už seskok příští.

I když se na tebe snažím zapomenout,
tak i přes to všechno mě to nutí si vzpomenout.
Na ty krásný časy,
den co den jsme se spolu smáli,
i když jsme spolu nechodili,
tajně jsme se milovali.
Ale pak převrat se stal,
ty ses odstěhoval
a mě už nemiloval.
Už nejsi můj kamarád,
ale doufám, že mě máš aspoň špetku rád.
Srdce bolí, slzy pálí a já pocit mám,
že to neskončí,
ten pocit mě tak ničí.
Nejsem perfektní to uznávám,
ale já tě ráda mám
a jen já tě nejlíp znám.
Teprve teď jsem pochopila,
co to doopravdy láska je
a že s ní můžeš šťastný být,
ale že taky zraňuje.