Básničky 14671 - 14680 / 15817
Už nevím, nevím, jak přimět Tě mám,
abys i Ty mne miloval.
Srdce mě bolí, svírá se bolestí,
však pohledem na Tebe mé srdce poskočí.
Bojím se, bojím, co bude dál,
snad nepřijde už žadný šrám.
Myšlenka na Tebe mne uklidní,
jen škoda, že u Tebe to tak není.
abys i Ty mne miloval.
Srdce mě bolí, svírá se bolestí,
však pohledem na Tebe mé srdce poskočí.
Bojím se, bojím, co bude dál,
snad nepřijde už žadný šrám.
Myšlenka na Tebe mne uklidní,
jen škoda, že u Tebe to tak není.
Když si tak ležím, na tebe vzpomínám,
když na rtech tvoji příchuť mám a vzdychám,
najednou se ozve tichý tón,
ááá - SMSka je v tom.
Ahojky miláčku, jakpak se máš?
Co teď na rtech máš?
Miláčku, nejde to popsat,
asi už cítím k tobě jakýsi dosah.
Že by láska?
Nebo jenom popletená hláska?
Řekl bych, že lásku k tobě cítím,
ale nevím, jak si to na sebe vzíti...
když na rtech tvoji příchuť mám a vzdychám,
najednou se ozve tichý tón,
ááá - SMSka je v tom.
Ahojky miláčku, jakpak se máš?
Co teď na rtech máš?
Miláčku, nejde to popsat,
asi už cítím k tobě jakýsi dosah.
Že by láska?
Nebo jenom popletená hláska?
Řekl bych, že lásku k tobě cítím,
ale nevím, jak si to na sebe vzíti...
Jsi den, který právě vzniká,
jsi sen, co noc odemyká,
jsi léto plné krásných dnů,
jsi zima plná letních snů,
jsi rosa plná svěžesti,
jsi láska plná neřesti,
jsi motýl krásně duhový,
jsi člověk, co nic nepoví.
Jsi brouček mých všedních dnů,
jsi spása mých věčných snů,
jsi půlka mého těla,
jsi ten, koho jsem chtěla,
jsi ten, s kým v oblacích se vznáším,
jsi vítr, který strašně ráda snáším.
Jsi vločka, co klesá na mou tvář,
jsi slunce vydávající teplou zář.
Jsi vánek, co čechrá mi vlasy,
jsi úžasným pocitem krásy.
Jsi ten, kdo se vyhýbá loužím,
jsi to ty, po kom strašně toužím.
Miluji tě.
jsi sen, co noc odemyká,
jsi léto plné krásných dnů,
jsi zima plná letních snů,
jsi rosa plná svěžesti,
jsi láska plná neřesti,
jsi motýl krásně duhový,
jsi člověk, co nic nepoví.
Jsi brouček mých všedních dnů,
jsi spása mých věčných snů,
jsi půlka mého těla,
jsi ten, koho jsem chtěla,
jsi ten, s kým v oblacích se vznáším,
jsi vítr, který strašně ráda snáším.
Jsi vločka, co klesá na mou tvář,
jsi slunce vydávající teplou zář.
Jsi vánek, co čechrá mi vlasy,
jsi úžasným pocitem krásy.
Jsi ten, kdo se vyhýbá loužím,
jsi to ty, po kom strašně toužím.
Miluji tě.
Vidět Tě je úžasné,
ale zdá se býti nemožné,
že jednou bysme byli spolu,
povídali si beze sporu.
Miluji Tě, pochopíš to?
Zdá se že ne, je mi to líto.
Neumím ti více říct,
jen to, že miluji Tě víc a víc.
ale zdá se býti nemožné,
že jednou bysme byli spolu,
povídali si beze sporu.
Miluji Tě, pochopíš to?
Zdá se že ne, je mi to líto.
Neumím ti více říct,
jen to, že miluji Tě víc a víc.
Objetí smrti
neunikneš,
ať kličkuješ,
jak rychle chceš.
Ti psi smrti
hon milují.
Podívej, jak
se radují...
Hon ustane,
než řekneš švec.
Psi musí žrát,
tak spadne klec.
- Kniha počítaných strastí
neunikneš,
ať kličkuješ,
jak rychle chceš.
Ti psi smrti
hon milují.
Podívej, jak
se radují...
Hon ustane,
než řekneš švec.
Psi musí žrát,
tak spadne klec.
- Kniha počítaných strastí
Něco je se mnou.
Nevím, co se děje.
Jsem cukr bez chuti
a pohár beznaděje.
Drobky dnů lámou se
jak suchý chleba.
Týdny peláší zběsile
- já sama sebe hledám.
V čase topím se
vyplašená,
v ústech mám pelyněk,
k televizi sedám.
Náhlý proud slov
mě zas rozesměje.
Nevím, co se děje.
Jsem cukr bez chuti
a pohár beznaděje.
Drobky dnů lámou se
jak suchý chleba.
Týdny peláší zběsile
- já sama sebe hledám.
V čase topím se
vyplašená,
v ústech mám pelyněk,
k televizi sedám.
Náhlý proud slov
mě zas rozesměje.
OHODNOCENO
Mnoho hluku, rámusu,
na palouku se objevil srnec,
a ocitl se ve hnusu,
když se objevila srna.
Padla rána,
lovec zmařil všechny naděje,
zakrákala vrána,
a vše se odehrálo bez děje.
Stačí jen chvíle,
a život se mění,
představuješ si sny o víle,
a náhle je tvé srdce plné chvění.
Chvíle hluku,
okamžik rámusu,
jsi náhle sám,
zdá se ti jen o hnusu.
Nemáš komu psát,
nemáš komu volat,
chtěl bys mléko sát,
a všechny hory zdolat.
na palouku se objevil srnec,
a ocitl se ve hnusu,
když se objevila srna.
Padla rána,
lovec zmařil všechny naděje,
zakrákala vrána,
a vše se odehrálo bez děje.
Stačí jen chvíle,
a život se mění,
představuješ si sny o víle,
a náhle je tvé srdce plné chvění.
Chvíle hluku,
okamžik rámusu,
jsi náhle sám,
zdá se ti jen o hnusu.
Nemáš komu psát,
nemáš komu volat,
chtěl bys mléko sát,
a všechny hory zdolat.
Básničky 14671 - 14680 / 15817
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2026 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy