Verše

Chtěl bych zas usínat vedle Tebe,
já snesl bych Ti klidně i modré z nebe,
život za Tebe snad i položil,
bez krásných chvílí s Tebou již bych nežil.
Jsi mé všechno, jsi můj svět,
děkuji Ti za vše, jsi můj líbezný květ.
Chtěl bych napořád,
aby srdce naše vedle sebe uléhala,
avšak i ráno se probouzela.
Obejmout Tě a s krásným pocitem usínat,
s krásnějším se však probírat.
Jsi krásná i po ránu, vždyť Ty to víš,
nejednou jsem Ti to stačil říct.
Dívám se na oblohu, padá hvězda,
ta chvíle bez Tebe zdá se být nekonečná.
Již nevím si rady, chce se mi brečet,
své city na celé kolo vykřičet.
Jak rád bych Tě tu měl,
své tělo vedle toho Tvého položit bych chtěl.
Však marně plynou slova ze rtů mých,
proč tak složité musí to být.
Hezky se vyspinkej, Beruško moje,
mé celé srdíčko je teď jen Tvoje.

Byla jsem u tebe, když tě ona nechala,
chtěla jsem být ta, která by tě z toho dostala.
Byla jsem u tebe, když jsi kalil,
chtěla jsem být ta, se kterou bys své patnáctiny slavil.
Byla jsem u tebe, když jsi z fyziky rupnul,
chtěla jsem být opora, které by ses chytnul.
Byla jsem u tebe, když ti nebylo hej,
chtěla jsem pro tebe být ta nej.
Byla jsem u tebe, když jsi dělal reparát,
chtěla jsem být podpora, abys to zvlád.
Byla jsem u tebe, když jsi se opil,
chtěla jsem být ta, kvůli které by ses vzchopil.
Byla jsem u tebe, když jsi měl slzy na tváři,
chtěla jsem být ta, při pohledu na níž oči se ti rozzáří.
Byla jsem u tebe, když ti bylo z alkoholu špatně,
chtěla jsem být ta, na kterou si vzpomeneš alespoň matně.
Byla jsem u tebe, když jsi vítal nový rok,
chtěla jsem být ta, se kterou uděláš další krok.
Byla jsem u tebe, když jsi se bál,
chtěla jsem být někdo, kdo by při tobě stál.
... a tím jsi v mém životě za světla i ve tmě,
proto ti musím říct: „Miluju tě!”

Dívám se ti do očí,
na tvář spadl ti vlasů pramen,
svět se s tebou roztočí,
zažehl se lásky plamen.

Oči tvé jsou plné vášně,
naběhlé rty rudé,
vypadáš krásně,
přitahuješ snadno i všechny druhé.

Pleť se ti napne,
zabarví se kouzlem lásky,
vzrušení, které se po obličeji pne,
vyhladí tvé jemné vrásky.

Pokračování básničky

I praotec Čech, když stanul na Řípu,
nezapomněl s sebou vzít ňákou pípu.
Pak když stáli na té stěně,
dal narazit malé štěně,
a zavolal zasněně.

Hej, hej, pivo nalej,
hrdlo zalej a zavolej:
Vidím zemi zaslíbenou,
orosenou pivní pěnou.
Tak na zdraví.

Tvá ústa jsou jak krásná krajina...
kde smutek končí a něha začíná...

Pivo dáš - máš světlý svět.
Však bez něho určitě zčerná ti hned.
Na konci cesty čeká tě hrob.
Tak pískej si a dalším pivem cestu tu krop.

Láska srdcem prochází!
Láskou můžeš být i v nesnázích!
Lásku nikdy nezamrazíš!

S láskou bereš i dáváš!
S láskou ráno i vstáváš!
Tak se nechovej jako zlosyn!
Když tě každý v srdci nosí!

Vstoupil jsem do krámu k šikmému oku,
říkám, chci oslavit ten konec roku.
Zasmál se ten skrček a podal mi bednu,
já na něj, že chci dvě, on, že má jen jednu.

Ten hříbek na víčku, kření se Žofka,
aby v tom nebyla nějaká atomovka.
Prý jsou v tom prskavky, čtu si teď návod,
z překladu z čínštiny, kde je i výrobní závod.

Podivná šňůra čučí z krabice,
jen aby to nebyla bleskovice!
Škrtnu a uvidím, a ona byla,
náhle mě objala pekelná síla.

Na boku T.N.T. uvidím v záblesku,
a já blbec čuměl jen na vrchní desku.

Pro Boha jsem žena milá,
On ze mne se též radoval,
když na svět jsem se narodila,
On o mne rád vždy pečoval.

To byl On, můj Bůh a Pán,
kdo ledví mé utvořil mi sám.
V lůně mé maminky mne utkal rád
a věděl moc dobře,
že Jej budu chtít znát.

Jeho oči mne už v zárodku viděly
a dny zapsal dřív, než se vytvářely.
Ani jediná z mých kostí Mu není skrytá
a vždy, když přijdu k Němu,
mne s radostí a láskou vítá.

Pokračování básničky

Když vidíš, jak ti před očima tvoje slunce zachází!
Když vidíš svoji milovanou, jak někam odchází!
Když vidíš, jak tmou srdce prochází!
To v té chvíli ani nevíš, jaká bolest a stesk přichází!