Verše

Valentýn je svátek hloupý,
tak budu na rýmy skoupý.
Přeci ten, kdo miluje, a zamilovaní zvlášť,
slaví každý den a nemusí si na nic hrát!

Tak jako řádky bez písmen,
tak jako zatoulaný sen,
tak jako touha zlomená,
tak jako láska bez jména,
tak jako slunce bez nebe,
takhle já se cítím bez tebe.

Valentýn je svátek zamilovaných, takže i můj.
Já nejsem si zcela jistá, jestli je i tvůj.
Já doufám, že je NÁŠ, tak řekni mi to prosím,
abys to věděl, tak v srdíčku tě nosím.

Láhev whisky, láhev vína,
první dceru, potom syna.

Na Valentýna pusu ti dám,
abys věděl, že tě ráda mám,
jenom pro tebe místo v srdci mám
a na jiného si nevzpomínám.

Bližnímu svému lásku dát,
být s ním a jeho milovat,
květinu přinést, pár hezkých slov,
či snad jenom v básničce pár slok.

Zahučely bory, zahučely lesy,
odhodil jsem vajgla v stohu slámy kdesi.
A sláma si šumí,
jak nejlépe umí.

Valentýnku, moje lásko,
dneska tobě posílám.
Ať víš, že já neustále
pro tě v srdci místo mám.

Miluji tě, miláčku,
no prostě, čumáčku,
líbám tě v duchu,
od ucha k uchu.

Je jen jeden poklad pradávný,
byť zlatem se netřpytí,
je všude kolem a neustále hlídaný,
už nekonečná staletí.

Je světlem pro slepé i spásou pro věřící,
když nezbývá už naděje,
je hvězdou jasně zářící,
co chudé zdarma zahřeje!

Nelze ukrást, nelze prodat,
s ním žiješ líp než králové,
když ho najdeš, chceš ho rozdat,
v nejbližší kopce slámové.

A co vy, taky ho dáte?
Jaký je ten váš lásky mlýn?
Nemáte a nebo máte?
Ten nejkrásnější Valentýn?