Verše

Co všechno k tobě cítím, vím,
říct ti to, že tě mám ráda, se nebojím.
I přes tohle neumím moc popsat své city,
momentálně se cítím jako ryba chycená do rybářských sítí.

Až na to, že je nerozhodil rybář, ale ty.
Ano, správně! To o tobě se mi zdají sny.
Některé z těch snů se plní,
mezitím se voda v moři vlní.

Splnil se sen! Ty ses mě dotkl,
ale já stále neumím hrát poker.
Dotkl ses mě rukou a při tom ses mi do očí díval,
byl jsi roztomilejší než můj oblíbený medvídek mýval.

Pohled do tvých bílo, černo, šedomodrých očí
mně neskutečně rychle hlavou točí.
Vážně, tvůj pohled a dotyk mi hlavu motají,
pod tvým úsměvem i poslední zbytky sněhu roztají.

Nevyznám se v tobě, nevím, co dělat mám,
když fakt jen to, že tě miluji, znám.
Nedokážu rozluštit to, co si myslíš,
jestli nevíš, že tě mám ráda, do týdne to zjistíš.

Myšlenka na tvůj pohled, dotyk je velmi nebezpečná,
je krásná, smutná a hlavně neskutečná.
Mé sny i život se podobají seriálu,
ve kterém stavějí jednu pražskou katedrálu.

Neumím ti dát najevo svoji hlubokou lásku,
kvůli tobě bych uzavřela i s čertem sázku.
Pro tebe a tvé oči kus modrého z nebe,
prostě pro tebe vše, i mé srdce patří tobě.

Abych se dostala do nebe sedmého,
je třeba, aby se stalo něco pěkného.
Usměj se, dotkni se či podívej na mě,
zavřu oči, myslím na tebe a ocitám se ve tmě.

Ráno tě vůně jara probudí,
paprsky když se tě dotknou, tak zapálí,
rozkvetlé louky tě novou energií nabudí,
tak běž rychle do skříně pro krátké rukávy.

Jako gladiátor v písku kolosea
mé srdce je poseto jizvami,
ani moje duše už není celá,
rozdělena je mezi vámi.

Jaro už je zase tady,
venku se vše zelená.
Tak vyraž hned s kamarády,
nebo na výlet do lesa?

Mám strach se tě dotknout,
jak křehká připadáš mi,
mé ruce jak ruce slepce
vnímají tvoji krásu
a opíjím se snem o tobě.

Maluji, maluji vajíčka,
jedno mi ukradla babička.
Babičko, proč kradeš?!
Protože dám jim vajíčko a dám jim angrešt.

Bylo to krásný,
bylo to naše,
ty chvíle hlučný,
ty chvíle tiše.
Nevím, co by sis přál,
nevím, zda jsi můj král.

Jsem všechno a nic,
jsem méně i víc,
nechci se vracet,
nechci se ztrácet.
Možná by ses smál,
možná chci jít dál.

Myslím na tebe nocí i dnem,
vím, že budeš vždy jen mým snem.
Tvou krásou já jsem oněměl,
když vím, že tě nikdy mít nebudu,
tak bych na tebe radši zapomněl.

Lehce se to řekne, hůře provede,
jen čas toto všechno dovede.
Proč láska bolí, trápí a v srdci škodí,
kdo mi to konečně z vás poví,
ze světa mou lásku k tobě sprovodí?

Miluji tě, to slova krásná jsou,
chci, aby jsi byla aspoň na chvíli jen mou,
jen mou.
Vždy, když se kouknu na nebe,
já vidím v něm tebe.

Nelinko, tebe jen miluji,
a to ti tímto slibuji.

Ten náš Pavel, to je kos,
ztratil boty, chodí bos!

Šel opilec domů z hospody,
cloumal sebou po chodníku,
až náhle spadl do nejbližšího rybníku.

Manželka o něho doma dostala strach,
a tak ho začala hledat dříve, než byla tma.

I když byl opilý,
ve studené vodě byl náhle střízlivý.
Snažil se proto plavat ke břehu,
když náhle viděl, jak si to jeho žena šine k rybníku!

Když žena svého manžela spatřila,
přišla k němu, jednu mu vrazila
a potom tiše pravila:

Ještě jednou se mi takhle opiješ
a v tom rybníku příště zůstaneš!

Pak ho žena z vody vytáhla
a domů ho radši sama vyprovodila.

Druhý den to věděla celá ves,
psalo se to všude v novinách,
že žena svého muže v nesnázích zachránila,
a tak se stala přes noc národní hrdinka!

A tak zachránit život druhému
se určitě vyplatí každému!