Verše

Na dlani mám pár korálků
Kulaté, barevné
Však bez života
Lesknou se ve třpytu svíce
Hladké, barevné korálky
Na niti navlečené
Jsou svědkem neskutečných chvil
Kdy mé srdíčko touží
Touží po tvé blízkosti
Hraji si s nimi
Kulaťoučcí svědci na niti
Mé štěstí
Nikomu nepoví
Co všechno sledují
Tajní spiklenci
Několik korálků na niti
Mlčící o mé lásce
Ten náramný
Náramek korálkový

Lešení kol kolem celého domu
uřízli důvodně několik stromů

sleduju na trubkách prdící ptáky
Vietnamci pouští si z cédéček fláky

jsem barbar v této hudební kultuře
zábava jejich se rovná mé tortuře

couraj tu balonem a zpívaj kraviny
kdyby mi raději přinesli noviny

vydržim hodně, i to jejich pění
hlavně, že budeme zateplení

Proti mně seděla,
do očí mi hleděla,
já oněměl...
Tohle se nedělá,
zlidšťovat anděla,
já tak ji chtěl...

Byla jsem manželka, dá se říct bez chyby
k přímému přenosu pivko jsem donesla
vařila, žehlila, chodila na ryby
všechno mé snažení krutě jsem odnesla

Manžel mi oznámil statusu změnu
všechno prý proběhne již velmi brzy
hledá si výjimečně půvabnou ženu
po jeho plánu mi vytryskly slzy

Nechce se dívat už na moje natáčky
chce ženu, ženu, co líce má rudé
chrstl mi do tváře zbytek mé omáčky
buchl si do stolu „A TAK TO BUDE”

Pár týdnů uběhlo, kde jsi, můj osude?
u zvonku choulí se smradlavý muž
hubený, zklamaný, už křičet nebude
chtěla jsem do prsou vrazit mu nůž

Našel tu ženu, co líce má rudé
překrásné líce a kulatý zadeček
jen trapná vzpomínka je vše, co zbude
uznal, že choval se jak malej blbeček

Druhý den koupil mi předrahé střevíce
omluvy, sliby tkou odshora dolů
smíření probíhá večeří u svíce
teď už vím jistě, že zůstanem spolu

Že je málo vnadná? Že má drobná ňadra?
To přece vůbec nevadí!
Její štíhlé nohy, její chůze ladná,
mé mužské oko eroticky pohladí!

Je drobná, štíhlé boky, útlý pas.
V očích laskavost se pozná.
Nikdo jí nehádá ty roky,
má lesklý, hebký zlatý vlas.

Je veselá a strašně milá,
ta dívka, paní se mi zalíbila!
Chtěl bych ti, křehká vílo, lásku dát,
jsi paní milou a baví mě se s tebou smát.

Když jsem tě poprvé uviděl,
jako osud svůj náhle bych zřel,
přede mnou stála má životní láska
a zbývala jenom přestřihnout páska...

Láska mě zklamala,
milá mě nechala,
svět se přestal točit.
Můj život je jako snímek
ze smutných vzpomínek,
co se neměl točit...

Dny pomalu plynou, naděje hynou.
Život krátký zdá se mi vratký
a po tváři sebevraha konečně stékají slzy blaha.

Nic nikam nevede
- skepse zas přináší jen temná nebe.
Svit duše jen ve snech bývá,
a v šeru tupých citů smysl těžko se hledá.

Proč žít a zbytečně něco chtít,
když nemusím být a radši už jen navěky snít.
S kapkami deště pak objaly mě neviditelné kleště.
Srdce kamenné zákeřná úzkost pohltila,
hnus obsadil mou ztracenou mysl
a konečně jsem zjistila, že nic už nemá smysl.

Snad jen mít záminku pro něco žít,
snažit se zažít krásu,
co stejně nikdy nemůžeš mít.
Mít sílu s životem se prát,
užívat si den a s falešnými kamarády se smát.
Ale když není důvod bourat hráze,
život se nežije zrovna snáze.

Nebýt schopen vyslovit svá přání, být na dně
a přesto zachovávat dobrá zdání
navzdory tomu, že zdá se ti, že jsi paralyzovaný.
Spěchat nikam a přicházet pozdě,
zkrátka můj život ve stavu nouze.

Po zdražení masa,
ta veselá chasa,
zdraží pečivo a chleba.

Chudý občan „jásá”,
když ta srandy chasa,
tvrdí, že je toho třeba.

Kalhoty na důchodci visí,
politici, nenažraní jak krysy,
penízky pro sebe jen syslí
se svojí rozhazovačnou myslí.

A bezdomovec bez práce
si bezzubými ústy žmoulá kůrku chleba.
Pro někoho je to legrace,
však žít bez dluhů a půjček je dnes třeba.

Tak opět pro chleba se stavím,
už vím, že je to cenný zlatý klas.
Náhradou zlatavý mok do sebe vpravím,
voliči - uvažuj - dokud je na to čas!

Ať nezvolíme znovu vládu lumpů!
Pak zbude nám jenom nadávat.
Ať pročistíme tu politickou žumpu
a neděláme jen pro poslanecký plat!

Ať máme dobrou práci,
zdraví a peněz dosti.
Ať všichni - ti panáci,
co volič tupě hostí...

... ať jdou pryč od žlabu
a konečně myslí na lidi!
Chce to politickou „úpravu”
- jinak to jako občan nevidím!

Je hloupá? Je ošklivá? A co líná?
Nebo ji ráno přepadne kocovina?
Proč hledí zamyšleně z okna ven?
Byla jen raněna zlým osudem.

Je v duši křehká, jako víla,
přesto dřív šťastná a „silná” byla!
Ten její často chodil za jinou,
ona nebyla jeho jedinou!

Pak s jeho další subretou,
naboural, „když jeli za tetou”.
Umíral zhruba půlku roku,
ona je dodnes z toho v šoku!

Však té dívce, či paní je hrdost dána
a okolí těší ta její osudová rána.
Nestěžuje si a jen se snaží,
zlé jazyky dí, že chlastá jen a paří.

Pravda to není, je to skvělá máma,
má cit a pochopení a vypadá jak dáma.
Nikomu neublíží, spíš pomůže,
proč lidé ji neberou? Vždyť za svůj osud nemůže!

Dnes je zas „silná” a znovu žije.
Ať každý pozná, jak se hubou v zemi ryje!
Ať každý sundá „to máslo” ze své hlavy,
vždyť nešťastných lidí jsou dneska větší davy!

Tak lidi hloupí! Dle toho, co jsem viděl:
„Nesuďte jen obal z prvního dojmu!”
Já znám ji „uvnitř”, to dobro jsem v ní viděl,
je „čistá, až ryzí” - těžko s tím někoho dojmu.

Snažte se poznat lidi „zblízka”,
vždyť ten, co vypadá tak hrdý,
si možná denně stýská!
Však líný, marnivý a hloupý není,
jen čeká na milé slůvko plné pochopení.

Navenek sobecký a studený
- však já tu vnitřní krásu uviděl!
Ten její v srdci klenot, co není bezcenný,
být vámi, tak bych se za tu povrchnost zastyděl.

Tak přeju té dívce, paní,
ať znovu štěstím a zdravím září.
Vím, že časem se naplní její přání
a oslní zas tou milou, bezprostřední tváří.