Verše

Mikulášská nadílka,
to nic není pro Vítka.
Rok po roce pořád zlobí,
ani jeden dobrý skutek není.

Čerti už za dveřmi jsou,
pro Vítka si jdou.
Vítek se skrčí u mámy.
„Já se bojím,” říká mi.

„Na to sis měl myslet dříve,”
odpoví mu maminka,
pohladí ho po hlavě,
a přivede sem andílka.

V prosinci se čerti schází,
do všech pytlů děti hází.

Andílek má nadílku,
na to má jen chvilinku.

Mikuláš zas nese si
velkou knihu hříchů,
kdo v ní není zapsaný,
ten má velkou kliku.

Nikdo neví, proč
rozběh se tenhle kolotoč,
nakupujem jak diví.
Snad můžou za to obchodníci
a další moderní loupežníci,
které to živí.
Myšlenka Vánoc však zůstává
a bude to idylka pravá,
až svátky nastanou.
Okolo dárků stresy
jen úplně hluboko kdesi
v paměti zůstanou.

Do čerta!
zvolal Pepíček,
přišla na něj puberta,
čert míří do kytiček.

To je ale blbý zvyk,
vyplazovat ten jazyk,
čert si postěžoval,
když ho za něj kluk vytahal.

Začlo silně foukat,
přišla sněhová, dešťová, vánice,
cestáři se chystají, už jsou mokré silnice.
Budou Vánoce, na sněhu, či na blátě.
Ještě zkontrolují, naplní posypem,
ty své velké, sněžné vozy, a vyjíždí.
Situaci sněžnou, si oni, teď hlídají,
řidiči, co nestihli, si zimní gumy dát,
teď na sněhu ujíždí, více bourají.
Klouže mi to dopředu, musím tam zpátečku dát,
klouže to i dozadu, neměl já váhat,
zimní gumy, dřív nasadit, na auto si dát,
teď si musím odtahovku neb cestáře zavolat.

Tetka Věrka Jirková z Plzně,
ta to umí všude rozjet drsně.
Tanec, hudba, to jsou její antibiotika,
je něco jako živá elektrika.
Je moc hodná a zábavná,
určitě není nemravná.
Člověk se s ní zasměje,
usmála by i zloděje.
Zůstaň, jaká jsi, ty na to máš,
máš přece proto nás.

Cenzura, v našem státě začíná.
Proč cenzuru, když my v naší krásné zemi,
svobodu slova máme.
Vždyť, slova lidu jsou tak pravdivá a nevinná.
Slova volá, křičí, český lid,
to vláda se nám jen vysmívá.
A když, se jí to náhodou nehodí,
cenzurou je nahradí.
Občane, ožehavá témata,
my v naší zemi máme,
i když se ti to nelíbí, my cenzuru,
kam budem chtít, si dáme.
Cenzura, v naší zemi začíná,
slova lidu, třeba pravdivá,
vládě naší, se to nelíbí, tak je vyškrtá.
Občane, jsi ve svobodný zemi,
svobodu slova, jo to ty máš.
Jsme český národ, český lid,
musíme cenzuře zabránit.
Pokud nechceme, se za ostnatý drát,
znovu navrátit.
O věcech, určitých, ty psát a mluvit nemůžeš,
jo narazil, jsi na ožehavý témata,
skočí tam opět ta cenzura proklatá.
Ano, Občane, žiješ ve svobodný zemi,
kde cenzura začíná,
at už slova pravdivá a nevinná...

Čas je věc, která není na prodej,
čas je hezkých vzpomínek zloděj.
Barborka má nejmladší sestra je,
připomíná mi tak trochu mě.
Milánek, to je můj brácha jediný,
miluji ho nejvíc z rodiny.
Věřím, že spolu oslavíme můj 17. rok,
bude to k naší lásce zase krok.
Vy dva jste klíč do mého srdíčka,
ano, je to tak odmalička.

Noc se ptává dne, když svítá,
co jsou to ta opozita.
Milá noci, to máš tak,
když je něco naopak.
Dlouhý - krátký, starý - mladý,
najdeš další protiklady.
Je jich všude moc a moc,
světlo a tma, den a noc.