Verše

Omáčka koprová
je prostě suprová,
jíst ji každý den
bylo by jak sen,
vždy když si ji dám,
tak se rozplývám,
stačí jenom ochutnat
a každý ji musí mít rád.

Žádný neví, co je láska,
pokud táta nenapráská,
to si dobře pamatuj,
tátu hezky obskakuj.

Milovat jen jednu mezi všemi
tak překrásné zdá se mi,
nemůžu si pomoci,
musím toužit do noci
po jejích polibcích,
jak její krásný smích
zas brzy uslyším,
dobře už dneska vím,
že je TA VYVOLENÁ
a láska má konce nemá.

I když je to smutné,
rozhodnutí je někdy nutné,
v lásce se nemá trápit.
Když tě tvůj miláček souží
a po nějaké jiné touží,
nemáš zas tolik co ztratit.

Rozplývá se na jazyku
lahodná svíčková
a pět houskových knedlíků,
krmě prostě lahodná.
Brusinky dráždí pohárky,
citron dochutí maso,
rozkoš hází do dálky
svoje podmanivé laso.

Tahle báseň je zamilovaná,
napsaná pro Tebe,
abys nebyla tak sama,
než spolu budeme.

Myslím teď na Tvoje oči,
pusu, vlásky a tělo,
až se mi hlava točí,
jak moc by tě to mé chtělo.

Myslím teď na naše duše,
jak dokážou v jednu splynout,
samota je jak střela z kuše,
co nemůže srdce minout.

Mysli teď na něco krásného
a já budu myslet s tebou,
nemůžu se dočkat toho dne vysněného,
kdy budem opět ve dvou.

Sýr se roztéká,
těsto dopéká,
sbíhaj se sliny.
Zelenina, salámy,
velká rozkoš před námi,
každý kousek je jiný.

Leze malý šneček,
kde nechal domeček?
Je to, děti, chyták.
Nebyl to šnek,
jak jsem prve řek,
ale obyčejný slimák.

Nedobrzdil důchodce
na přechodu pro chodce,
do vozovky spad.
Tu smůlu měl,
že zrovna jel
velký náklaďák.

Nemá smysl přemýšlet, proč
rozběhl se ten kolotoč.
Lepší je snažit se vrátit
k těm, co nechceme ztratit.