Verše

Sluníčko svítí tak krásně,
skládám v trávě básně,
kolem motýlek letí,
slyším smích malých dětí,
po stéblu beruška leze,
sedlák s povozem seno veze,
babí léto v plném proudu
zasáhlo naši rodnou hroudu.

Ta šťastná, však nemá o mně páru
Když ZRÁNA ji lákám do kočáru
Ona jen špitá... „Óoo... Néé... Díky, pane...”
Snad „dneska” se to prvně stane
Tak svírám v ruce sedmikrásky
Netuší, že je hledám z lásky
Když zvu JI denně... na procházky
Kde chci hladit její vlásky

Kočár opět... pod okny stojí
Vraníci se ale mlhy bojí!
Proč šťastná TO žena nepřichází?
Proč „TO” se mnou tolik HÁZÍ?
Vstávej... vstávej... TO budík křičí!
Jen ve SNECH... se TA žena líčí

Tak procitám z polospánku
Spěchám vybrat svoji schránku
Přišla stovka odpovědí
Na hádanku... co jsem psal pro ni?
Ani jedna nemá šťávu...
Tak jen srkám horkou kávu

Proto se Vás, dnes radši neptám
Vraníkům jen, cosi šeptám
Žádná žena... žádná dáma...
Jen Múza... „TA”... mě líbá zrána

Vždy tě budu milovat,
svou lásku chci jen tobě dát,
své srdce tobě věnovat,
s tebou dnem i nocí být,
tvůj hlas chci slyšet ještě víc.
Tvé oči vidět každý den
byl by pro mě krásný sen.
S tebou se smát, zpívat a hrát,
s tebou, jen s tebou chci žít dál.
Všechno, co mám, jen tobě dám,
svůj úsměv, srdce, hlas i čas.
Tak miluj mě a řekni:
Ty jsi má láska, slunce i vráska,
vždy milovat tě budu.

Den se krátí, mění se čas,
Vánoce tu jsou za chvíli zas,
adventní trhy, punč a sníh,
přichází zima a s ní smích
dětí okolo sáňkujících.

Přátelství je jako růže,
tak krásné a nevinné,
však trn občas píchnout může,
já to znám, jémine.

Prapra-bába a prapra-máma...
Pra-dcera a pra-teta...
Pra-vnučka i pra-linka...
To na stromu - je má maminka.

Večer, když se kapr jí,
každé dítě ho ani nedojí.
Má totiž přijít Ježíšek,
který má roztrhaný kožíšek.
Roztrhaný od té cesty,
jak chodí mezi městy.
A co to, co to děti slyší,
Ježíšek se už blíží.
Zvoneček zazvonil,
děti vyběhly ke stromečku,
to bylo dárků panečku.
Panenky, autíčka, vše, co si děti mohly přát,
mnoho dárků i mnoho šat.
A proto Ti děkujeme, Ježíšku,
za spousty krásných dárečků.

Co se ranního vstávání týče,
jsme, jako bychom celou noc tancovali u tyče.
Budík při prvním drncání vztekem zamáčkneme,
touhou vrátit se zpět do snů znovu usneme.
Za pár minut se však realita ozve znovu,
ranní rutina má prostě svou osnovu.
Klasicky a připosraně letíme na záchod,
po ránu by se měl domem ozývat pořádný rachot.
Poté si řádně vyčistit chrup,
aby nám celý den netáhlo z hub.
Snídaně jest z rána nejdůležitější,
dám si klobásek a hned je svět růžovější.
Po tomto jídle dám vařit vodu v konvici
a odskočím si ještě jednou na stolici.
Pak si dám pořádný hrnek kávy
a může začít den, co má grády. :-)

Kapky deště...
Padají mršky - z vysoka...
Tak která... mi padne do oka...
První, druhá - pak taky pátá...
Koukám k nebi - již tolikátá...
Na oblohu stále hledím...
Mezi kapky nepoletím...
Drobné kapky křídla čistí...
Mezi nimi - kroupy sviští...
Vypadám spíš na hlupáka...
Po čele mi další skáká...
Pro koho se nechám zmáčet...
Měl jsem dávno domů kráčet...
Nemůžu - a dál tam stojím...
Možná - že se Tebe bojím...
Na verandě - světlo svítí...
Již včera jsem měl - domů jíti...
Kde beru prachy - na flašky pití...
Zas práci nemám - Ty budeš klíti...
Nemám - nechci - nepracuji...
To radši - v dešti - poletuji

Miliony drobných kapek mžilo...
Až nás - to dost zaskočilo...
Voda - živel - vítězí...
Když vyběhl jsem - ze dveří.

Přes kaluže - dítka skáčou...
Slunečnice - ty jen pláčou...
Jenom žabky - se dnes smějí...
Vodníci - jim rozumějí...

Proč kapalo mi dneska z šosu?
Když miluji jen - ranní rosu!
Na lehko - si stále lítám...
Nejspíš rýmu - za nos chytám.