Verše

Žere mě zevnitř, nešťastná láska,
pomalu krájí z mého těla maso,
bolí to, pálí, umírám bolestí,
chtělas to, máš to.

Bolí to, pálí,
hrozně mě sžírá,
opustila mě,
nebyla to má vina.

Nebyla to vina má,
musím to nechat být,
čeká mě jiná
a budu šťastně žít.

Zas vymysleli pitominu...
Prý vyhodí nás na hodinu...
Co se vlastně... v práci ztrácí?
To ví jenom... černí ptáci!
Opasky a na nich zbraně...
Kamery... čidla a „Hurá na ně!”
Kontrolují brašny... tašky!
Malé... velké... a hlavně flašky...
Divíme se stále tomu...
Ti všichni... co si nosí - práci domů...
Na bráně... nás hrozně dusí...
Povinně se foukat musí...
Koukám na ně... oknem z výšky...
Než se ztratí... mé bílé myšky...
Dnes vyhmátli... čtyři „borce”...
Kde to dělám??
V Becherovce...

Jestli mi nabízíš skutečnou lásku,
budu ti opravdu věrná,
potom budeš žít v lásce.
Vždycky ti budu stát po boku,
budu skálou, o kterou se můžeš opřít,
budu tady, až zestárneš,
abych tě měla a držela,
když je v nás láska.
Přísahám, že budu vždycky silná,
potom mám důvod ti dokazovat,
že patříme k sobě.
Budu zdí, která tě ochrání
před deštěm a větrem,
před bolestí a utrpením.
Tak to má být,
všechno pro jednu lásku,
ale nikdy nespatříš mě na kolenou,
já nejsem z těch, co o lásku prosí,
i kdyby jsi byl sebehezčí,
nespatříš v mých očích slzy.
I kdyby se objevila,
já setřu si ji potají,
abys nemyslel, že kvůli tobě padají.

Děvčata - slečny - dámy - nebo paní...
Nejsem a nebudu - nikdy k mání...

Pro Ty co nevaří - a jenom se smějí...
Pro Ty co nepečou - a hladovějí...

Nejradši z Vás jsem měl - jen jednu z HVĚZD...
Co mě však chtěla - i s ŘÍZKEM svést...

(K snídani... k obědu... k večeři...
Žádná z Vás mi ale... nevěří...)

Nešetřím... nemusím... rád si ho dám...
A na další řízeček...

Spěchám - dnes... k Vám

Láskou zasažena
byla jedna žena,
jsem to já.
V mé mysli je jen
dnem i nocí ten,
co mě rád má.

Krásný je svět,
když dvacet je ti let,
hned vrátil bys to zpět,
když jsi starý kmet.

Však vzpomínky hřejí
a ty časy vracejí,
tvá ústa se smějí,
neztrácíš naději.

Láska jen bolí,
srdce ti bere,
bolest se s láskou
na povrch dere,
když zradí tě ten,
kohos milovala,
pak řekneš si, že bys
byla radši sama.

Tekly mi slzy,
proč nechal mě,
proč nechal mě tak brzy,
tak hrozně a proradně.

Ať si táhne,
ať si táhne k čertu,
už nikdy nezíská mě,
ani v žertu.

Dobře mu tak,
ať si je s jinou,
nevěrnej chlap,
všechny ho minou.

Dobře mu tak,
je to zlosyn,
ať čeká ho kat,
jen boha prosim.

Ta díra v srdci,
ta díra mě pálí,
už nikoho nechci,
kdyby o mně stáli.

Kdyby o mně stáli
všichni princové světa,
nic by nenadělali,
po mé lásce je veta.

Už je to pár roků zpátky,
co jsme se vídali každý den,
ale ty jsi v mé mysli stále.

Neumím to a ani nechci zastavit,
protože srdce ví nejlíp, co cítí.

Cítím to pokaždé, co jsem s Tebou,
srdce mi div nevyskočí ven, jak buší.

I když jsi pro mne zakázaná, já nemohu přestat.
Je to tak silné, nevím, co bude dál.

Je to přímo tady a nedá se to změnit,
láska nejde přeskočit ani nad ní zvítězit.

Když to jednou přijde, cítíš to celým svým tělem,
a na tom se nezmění vůbec nic.

Jestli je to přátelství, nebo něco víc, je záhadou.
Tvé oči však nikdy nelžou.

Bojím se však něco nezlomit, a tak stále mlčím.
Pokud by ale mé srdce mohlo mluvit,
všechno by bylo jednodušší.

Někdy mám pocit, jako by to mé tajemství,
už všichni znali a čekali jen na to, až to má slova potvrdí.

Jak s tím dál bojovat nevím,
ale je to každým dnem stále těžší.