Verše

Děvčata - slečny - dámy - nebo paní...
Nejsem a nebudu - nikdy k mání...

Pro Ty co nevaří - a jenom se smějí...
Pro Ty co nepečou - a hladovějí...

Nejradši z Vás jsem měl - jen jednu z HVĚZD...
Co mě však chtěla - i s ŘÍZKEM svést...

(K snídani... k obědu... k večeři...
Žádná z Vás mi ale... nevěří...)

Nešetřím... nemusím... rád si ho dám...
A na další řízeček...

Spěchám - dnes... k Vám

Láskou zasažena
byla jedna žena,
jsem to já.
V mé mysli je jen
dnem i nocí ten,
co mě rád má.

Krásný je svět,
když dvacet je ti let,
hned vrátil bys to zpět,
když jsi starý kmet.

Však vzpomínky hřejí
a ty časy vracejí,
tvá ústa se smějí,
neztrácíš naději.

Láska jen bolí,
srdce ti bere,
bolest se s láskou
na povrch dere,
když zradí tě ten,
kohos milovala,
pak řekneš si, že bys
byla radši sama.

Tekly mi slzy,
proč nechal mě,
proč nechal mě tak brzy,
tak hrozně a proradně.

Ať si táhne,
ať si táhne k čertu,
už nikdy nezíská mě,
ani v žertu.

Dobře mu tak,
ať si je s jinou,
nevěrnej chlap,
všechny ho minou.

Dobře mu tak,
je to zlosyn,
ať čeká ho kat,
jen boha prosim.

Ta díra v srdci,
ta díra mě pálí,
už nikoho nechci,
kdyby o mně stáli.

Kdyby o mně stáli
všichni princové světa,
nic by nenadělali,
po mé lásce je veta.

Už je to pár roků zpátky,
co jsme se vídali každý den,
ale ty jsi v mé mysli stále.

Neumím to a ani nechci zastavit,
protože srdce ví nejlíp, co cítí.

Cítím to pokaždé, co jsem s Tebou,
srdce mi div nevyskočí ven, jak buší.

I když jsi pro mne zakázaná, já nemohu přestat.
Je to tak silné, nevím, co bude dál.

Je to přímo tady a nedá se to změnit,
láska nejde přeskočit ani nad ní zvítězit.

Když to jednou přijde, cítíš to celým svým tělem,
a na tom se nezmění vůbec nic.

Jestli je to přátelství, nebo něco víc, je záhadou.
Tvé oči však nikdy nelžou.

Bojím se však něco nezlomit, a tak stále mlčím.
Pokud by ale mé srdce mohlo mluvit,
všechno by bylo jednodušší.

Někdy mám pocit, jako by to mé tajemství,
už všichni znali a čekali jen na to, až to má slova potvrdí.

Jak s tím dál bojovat nevím,
ale je to každým dnem stále těžší.

Docela mě to překvapilo,
že se to tak krásně
nakonec vyvrbilo,
já skládám básně,
o tom, jak šťastná jsem,
že krásný je svět,
já poznala jsem sen,
chci jen chválu pět.

Potkali jsme se na koleji,
ještě dnes se té historce směji,
místo do pokoje vyšla z koupelny ven
a běhala po chodbě v ručníku jen,
džentlmeni prý u ní mají naději.

Láska, to je něco,
ta přemůže kdeco,
nenávist a lež,
před láskou se střež,
síla lásky je v nás
a má amorův pás.

Ona velkou chybu udělala,
do nesprávného muže se zamilovala.
On jí krásný život sliboval,
ale nebral ji vážně a jí lhal!!!
Ona tu velkou chybu udělala,
byla zamilovaná a vše mu věřila.
Však ve správný čas vše pochopila,
že by nikdy pro něho
na prvním místě ona nebyla.
Dnes už se ale s ním netrápí,
má konečně svůj klid!!!