Verše

Láska je pocit uvnitř duše,
vábení nitra druhého.
Nenahmatáš ji, avšak cítíš,
že nechceš nic jiného.

Byl to pro mě šok,
znali jsme se rok
a on mě opustil.
Teď už dobře vím,
že to nespravím,
ten pravý nebyl.

Od rána až do večera,
odhazujem sníh,
když se z okna podíváme,
hned nás přejde smích.

Odhazujem, kudy můžem,
branou, brankou, vrátky,
a pak jede traktor s pluhem
a nahrne to zpátky.

A tak večer do postele
unavení padáme,
ráno při té spoušti řeknem,
my se jen tak nedáme!

Někde v dálce cesty končí,
každá prý však cíl svůj skrývá.
Někde v dálce, každá má svůj cíl,
ať je pár mil dlouhá anebo tisíc mil.
Chci vám všem, říci, že rád jsem vás měl,
rád jsem cestoval, pro vás zpíval, a rád jsem byl.
Že vám všem, jsem svou písní, mohl radost dát,
že s vámi, jsem tu tak šťastně žil.
Řekl jsem lásko, mně ubývá sil,
já říkal si dávno, že bídným jsem byl,
já cítil se králem, teď chudák jsem málem
a v mlhách se ztrácí můj cíl.
Řekl jsem lásko, mně ubývá sil.
Teď já se loučím, už mě nebudete vídat,
loučím se svým soužením,
loučím se, že nechci města střídat,
pozítří se ožením, óó, pozítří se ožením.
Tak se, s váma všema loučím,
měl jsem tento svět, vás všechny,
tak moc rád.
Já se s váma loučím,
loučím se, se svým soužením,
loučím se se svým trápením.
Nebuďte tak smutní, že opouštím vás.
Tento krásný svět, já odcházím,
jinam, na jiný, to svět, do nebe,
do nebe muzikantů.
A společně vám budem, stále zpívat,
ve vašich uších znít, stále hrát.
Teď posledních, pár slovíček,
vám chci ještě zazpívat,
slyšíte mne, já vám budu stále hrát.
A pojď dál a zpívej a se mnou se dívej...

(Tento verš je věnován památce našeho skvělého zpěváka, muzikanta pana Pavla Bobka, je složen z částí jeho textů a doplněn.)

Ve vlasech cítím drobný vánek...
Kdo jen hladí - ranní spánek...
Jen tiše šeptá - do uší...
Jen vznáší se a neruší...

V zrcadle je - jenom doma...
Na okně - zbyla krásná spona...
A když Slunce - vychází...
Do TMY - mi radši odchází?

Nepoznaná...
Zbabělá...
Nesnadná...
Nesoudná...

Zbytečná?
Tím jen tím...
Co se nikdy nedozvím?

Je blízko...
Je blíž - jen než se probudím...
Než - ranní paprsek pohladím...
Než - knír si upravím

Jak blízko - ani netuším...
Jen nikdy - nikde žádný stín

Tak blízko - tak daleko...
Jen v kapkách rosy - políbení...
Jen ve vánku - pohlazení...

Je zakletá - v nočním snění

Láska jen bere, nic ti nedává,
proto já budu raděj pořád sama,
budu jen sama, na nikoho se nepodívám,
sama se sebou nejlepší vztah mám.
... Zradil mě, opustil,
kéž nikdy by ani nebyl...

Potkali jsme se v café,
smál jsem se, že chrápe,
do držky mi dala
a pak se za mě vdala,
no pochopíš to, chlape?!

Každý den
stejný sen
mám.
Prince svého
milovaného
vídávám.

Snad ji potěším
svým přáním největším,
chci jen s ní být.
Snad odpoví mi kladně
a budem se mít parádně,
jen spolu my dva žít.
Věřím...

Jak mám ráda
Tvůj pohled blankytného nebe.
Můj Milý, ač ne zas tak mladá,
jak já miluji Tebe.

Jsi pro mě oporou,
zemí i skálou,
jak ráda budu Tvou
Láskou stálou.

Jsi pro mě oblohou,
sluncem a nebem,
jak ráda budou Tvou,
Tvým denním chlebem.

Jak ráda usínám
v Tvé něžné náruči,
jsem ráda, že Tě mám
bez zábran a obručí.

Jsi smyslem mého života,
mého pozdního mládí,
kdy slavík v trylky klokotá
a po duši mě hladí.

Jsem ráda, teď to vím,
že s Tebou, Lásko, jsem,
jsi mým osudovým
něžným, romantickým snem.