Verše

Milý Mikuláši,
co ti zas řekli naši,
celý rok jsem byl hodný,
proč čert bráchu honí,
on byl celkem hodný taky,
oba dva si zasloužíme dárek nějaký.

Přátelství je silnější než láska,
v té někdy hraje roli sázka.
Přátelství je nejsilnější pouto na světě,
s přáteli můžeme žít na své vlastní planetě.
Mít svoji řeč, tajemství a styl,
každý, kdo má to štěstí, mít přátele, tohle pochopil.
I já jsem tohle poznala a jsem za to hrozně ráda,
největším štěstím na světě
je míti aspoň jednoho pravého kamaráda.
Pravý přítel nás vyslechne, poradí a utěší
a drobných prohřešků,
kterých se dopustíme, neřeší.
Přítel nás rozesměje,
i když nám do smíchu zrovna není,
přítel nám rozumí a pro všechno má pochopení.
Přítel nám setře slzy, když už nemůžeme dál,
přítel při nás i v těch nejtěžších chvílích stál.
A i když občas hrozí malé či větší hádky,
snažme se odpustit
a vrátit se do starých kolejí zpátky.
Važme si svých přátel, v životě je jich potřeba,
kdo ví, co bude za pár let,
kdy budem potřebovat na chleba?!
A v takovýchhle chvílích
by měl být přítel nablízku stále,
není potřeba prezidenta, císaře ani krále.
Já za dva lidi na světě bych i zemřít schopna byla,
jen abych zachránila jejich životy,
ruku do ohně bych podstrčila.
Přátelství je pro mě prostě vše, co může být,
jsem ráda za přátele, které mám
a doufám, že ještě dlouho budu mít.

Čertík Bertík po ulici chodí,
maminka své děti honí,
děti, děti, dětičky,
už jsou tady čertíčci.

Mikuláš a andílek
mají pro vás nadílek,
děti, děti křičí ne,
nebyly jsme vůbec hodné.

Děti, děti, stačí jen říct básničku
a čert vám dá svoji třásničku.

Čert nosí pytel a metlu,
myslí si, že se ho leknu,
dělá na mě bu bu bu,
a já se ho bát nebudu!

Čert má velké rohy,
dlouhý černý ocásek
a na zlobivé děti
má dlouhý černý pásek.

Děti, které hodně zlobí,
nechtějí říct básničku,
čert je vezme do peklíčka,
kde musí říct velkou básničku.

Mikuláš, ty se máš,
nadílky nám rozdáváš,
můžeš si vzít, kolik chceš.
Jen doufám, že mi neuždibuješ :-D

Mikuláš je hodný pán,
nosí dětem marcipán.
Nehodným dá brambory,
do tátovy bačkory.
A kdo chce zlobit, ještě víc.
Nedostane vůbec nic.

Mikuláš je za oknem,
no tak honem, děti, ven!
Nese vám všem pytlíčky
s čokoládou a perníčky.
A co tam všechno asi je?
To se brzy dozvíme.

Na nebíčku v pokojíčku
koukám na zlatou hvězdičku,
o Vánocích padající,
plnící přání a všech snů,
Vánoce jsou nejlepší,
vidím hvězdu padající,
když jsou všichni pospolu,
tak mám velkou návštěvu,
od hvězdičky přání mám,
ať jsou zdraví, ha ha ha,
to je ale nádhera,
když je na nebi,
ta krásná hvězda...

Už jen vzpomínky mi zase zbyly,
a kousky srdce, co se utrápily,
Nezbývá mi nic než říct,
že krásné časy jsou už pryč.

Už nechci jí kazit život,
nechci, aby trápila se zas,
jsem rád, že ji mám blízko sebe,
ač selhává mi při tom hlas.

Je teď šťastná a tak to bude,
jen pár snů mi o ní zbude.
Nechci zklamat důvěru její,
chci, ať se její rtíky stále smějí.

Chci, ať se úsměv drží na její tváři,
ať její vlásky lesknou se v polární záři,
chci, ať štěstí se jí drží na každém kroku,
chci, ať s láskou svou se dožije sta roků.

Pokračování básničky