Verše

Veverka čiperka
po stromečku skákala,
koukala i dolů,
zda něco dostala.
Kde nic, tu nic,
marně hlavičku vytáčela,
natáhla si punčochu
a za chvilku plno dárků měla.
Teď je veselá
a šťastně si žije,
jestli ji ještě nedopadla
lesní policie.

Když potká sob soba,
sobátko je doma,
a když potká dva soby,
sobátka se násobí.

Sotva den vstal, zas v šeru se ztrácí.
Do tepla domova poutník se vrací.
S větvičkou chvojí v ruce si nese
to podivné ticho, co nasbíral v lese.
A první hvězdičky mrazivý svit,
co v hlubinách zimního nebe se ztrácí,
pohanské dušičce vysílá slib,
že slunce a život zase se vrací.

Miluju tě, jak slovy nejde vyjádřit,
musíme se na to cítit, spolu být,
pak svět se promění v nebe,
abych žil, musím mít tebe.

Na zahradě plno sněhu září,
úsměvy jsou na všech dětských tvářích,
jedou z kopce na saních
a je slyšet jejich smích.

Zvířátka v lese se chystají spát,
v noře či brlohu se chtějí hřát,
chystaj si pelíšek někde v rohu,
medvěd už zalézá do brlohu.

Maličká vločka dopadá na zem
a dělá radost všem hravým dětem,
děti se pak můžou koulovat
a ze zimy se radovat.

Ježíšek o saně přišel,
tenhle manévr mu nevyšel,
pěkně pěšo musí jít
a všechny dárky nadělit.

I když venku není sníh,
nejezdíme na saních,
Vánoce jsou zábava
a zážitků záplava.

Sláva, je tu sníh,
Vánoce na saních,
krajem zní rolničky,
směje se svět celičký,
budou se dárky rozdávat,
Vánoce má každý rád.

Vánoce budou na blátě,
však nám stačí bohatě,
i bez toho malého bílého,
že máme jeden druhého.
A to je ten pravý vánoční zázrak.

Vánoce tu máme,
vše krásné si dáme,
rodina se sejde,
nebavit se nejde,
miluju svátky,
jsou jak z pohádky.