Verše

Vánoce nemusí být bílý,
hlavně abychom šťastný byli.

Splašili se sobi,
přilítli do OBI,
všechno tam sežrali,
pokutu dostali,
Santa si rve vlasy,
co teď s dárky asi.

Veverka čiperka
po stromečku skákala,
koukala i dolů,
zda něco dostala.
Kde nic, tu nic,
marně hlavičku vytáčela,
natáhla si punčochu
a za chvilku plno dárků měla.
Teď je veselá
a šťastně si žije,
jestli ji ještě nedopadla
lesní policie.

Když potká sob soba,
sobátko je doma,
a když potká dva soby,
sobátka se násobí.

Sotva den vstal, zas v šeru se ztrácí.
Do tepla domova poutník se vrací.
S větvičkou chvojí v ruce si nese
to podivné ticho, co nasbíral v lese.
A první hvězdičky mrazivý svit,
co v hlubinách zimního nebe se ztrácí,
pohanské dušičce vysílá slib,
že slunce a život zase se vrací.

Miluju tě, jak slovy nejde vyjádřit,
musíme se na to cítit, spolu být,
pak svět se promění v nebe,
abych žil, musím mít tebe.

Na zahradě plno sněhu září,
úsměvy jsou na všech dětských tvářích,
jedou z kopce na saních
a je slyšet jejich smích.

Zvířátka v lese se chystají spát,
v noře či brlohu se chtějí hřát,
chystaj si pelíšek někde v rohu,
medvěd už zalézá do brlohu.

Maličká vločka dopadá na zem
a dělá radost všem hravým dětem,
děti se pak můžou koulovat
a ze zimy se radovat.

Ježíšek o saně přišel,
tenhle manévr mu nevyšel,
pěkně pěšo musí jít
a všechny dárky nadělit.

I když venku není sníh,
nejezdíme na saních,
Vánoce jsou zábava
a zážitků záplava.

Sláva, je tu sníh,
Vánoce na saních,
krajem zní rolničky,
směje se svět celičký,
budou se dárky rozdávat,
Vánoce má každý rád.