Verše

1) Kdysi dávno jsem Tě čekal
po nocích tajně hledal
a věřil, že najdu Tvou skrýš
Přes den jsi slunce hřála
a v noci sladce tála
věřil jsem, že mě nezradíš

Moje lásko, jen jednou jsem Tě poznal Moje lásko

2) Život vybral mi šedou stezku
s bodláky a bez potlesku
začal dělat rány žhavým dlátem
a pak mi řekl, že spadl zával
tenkrát jsem Tě pochoval
a své srdce omotal ocelovým drátem

Moje lásko, jen jednou jsem Tě ztratil Moje lásko

3) Potom čas, jak čert mi našeptával
dám Ti všechno co sis přál
budeš šťastný, bohatý a spokojený muž
když do láhve dáš svá přání
zapomeneš na milování
dám Ti proud a otupím ten nůž

Moje lásko, jen jednou jsem Tě prodal Moje lásko

Pokračování básničky

První den v dubnu
zázračně zhubnu,
ač bude to jen fór...
snad spustí smíchu chór.

Když mě ráno šedé probouzí já radši chtěl bych spát
ještě chvíli nechat zdát si sen o Té co mám hrozně rád
co je královnou mých trápení a vílou pro štěstí
někdy pálí, někdy zahřívá a občas zamrazí
Stačí pohled do Těch očí
jeden úsměv a to mi stačí

Ty jsi krásná
a do mých snů se vkrádáš každou noc
tak poraď mi co s tím
Jsi tak krásná
já přál bych si tak moc jednou Ti říct
co pro mě znamená

Když každé ráno projíždím kolem
vím že jsi blízko šeptám Tvé jméno
a chtěl bych křičet Lásko čas strašně letí
kolik nám ho zbývá chci ho prožít s Tebou v objetí

Jsi tak krásná
tolik krásná
tak přestaň bát se
a vzdej se lásce

Mám dost síly znovu začít
mám dost lásky a ta nám stačí
tak řekni slůvko a mosty spálím
najdu místo a budem šťastní

Mám tu smůlu že nejsem princ a nemám ani zbroj
žádný drak Tě s sebou neunesl abych dobyl jeho sloj
tak zůstávám jen jednou z Tváří, které zasáhl Tvůj šíp
jsem jen další lístek v herbáři Tvých duší spoutaných
A tak dál čekám každé ráno
na tu chvíli, kdy mi můžeš dát
Jediný pohled pohled do Tvých očí
a jeden úsměv snad Ti to stačí

Ty jsi krásná
a do mých snů se vkrádáš každou noc
tak poraď mi co s tím
Jsi tak krásná
já přál bych si tak moc jednou Ti říct
co pro mě znamenáš

Zase jsem tu sám a stačilo tak málo
jedno slůvko říct a mohl jsem s ní být
nevím kolikrát se mi o tom jenom zdálo
a teď ji nechám klidně domů jít

Asi začínám se bát svých vlastních přání
všech těch příběhů, které o ní sním
a když je na dosah, něco se ve mně brání
snad mi odpustí

Já bojím se Tvých rozpuštěných vlasů
Tvůj úsměv to je ta nejstrašnější zbraň
Tvé oči mají barvu letních mraků
Jsi neskutečně krásná a krutá Saň

Teď tu stojím v dešti jak mokrý solný sloup
v ruce telefón a čekám
a nevím proč

Srdce rozbité, v očích hněv.
Tělo přibité, už nezní boží zpěv.
Málo vůle v sobě má,
se smrtí se objímá.
V ruce nůž a v očích strach.
Selhal muž a sny se mění v prach.
Krev stéká po ruce, obloha je temná.
Však smrt je pro něj úleva.
Ze světa ho odvádí jeho žena jemná.

Ten náš psík dostal mobil,
doufám, že už si ho nabil.
Porušuje školní řád,
ve škole se honí rád.
A pak zase ve škole,
jak jinak než po škole.

Chtěl bych se dotýkat Tvých vlasů
zabořit prsty do té nádhery.
Chtěl bych se dotýkat Tvých očí
zabloudit v hlubinách té záhady.

Chtěl bych se dotýkat Tvých uší
a šeptat do nich spoustu krásných slov.
Chtěl bych se dotýkat Tvých tváří
zulíbat na nich každý krásný bod.

Chtěl bych se dotýkat Tvých retů
a nechat na nich zemřít duši svou.
Chtěl bych Tě líbat na Tvé rety
snad mi Tvé ANO říci pomohou.

Chtěl bych se dotýkat Tvé šíje
vystihnout její něžnou nádheru.
Chtěl bych se dotýkat Tvých ramen
pocítit jejich sladkou důvěru.

A chtěl bych pomáhat Tvým pažím
odnosit tíhu obyčejných dní
Chtěl bych se dotýkat Tvých loktů
říci jim ať Tě nikdy nezradí.

Pokračování básničky

Růže je rudá, černá smrt.
Smrt = zrada, jedovatá jako rtuť.
Když se zrady množí, člověk víc otrávený je.
Tady už nepomůže ruka boží, na mozek to jde.
A končí to tím nejhorším, taková moje země je?

Svíčka zhasla, život taky,
opona spadla, nad krajem se stahují mraky,
lidi se halí, děti brečí,
páni se smějí, prostý lid klečí.
Odešel poslední hrdý Čech,
co si za svou pravdou stál,
holt život je pech,
ale pořád jde dál...

Vzorný holky dostanou se možná do nebe,
ale nás zlý oheň nepálí a mráz nezebe.