Verše

Já bojím se tmy a bojím se žití,
bojím se, že zítra slunce nezasvítí,
bojím se hladu a bojím se moru,
bojím se kázně, bojím se vzdoru,
bojím se ohně a bojím se vody,
bojím se smíchu, bojím se nudy,
bojím se lidí a bojím se umírání,
bojím se věčného usínání.
I můj strach má však nějakých mezí,
tam, kde tvé hnědé očí vězí,
tam já se nebojím snad vůbec ničeho,
jen koukám do tvého úsměvu tichého.

Nasadím si čelovku,
zhltnu celou bábovku.
Pak s hubou cukrem pokrytou,
koloběžkou nemytou,
vydám se vstříc městu blaze.
Cvičím kde?
V Sokolském svaze!

Miluji a to tak moc,
že myslím celou noc
jen a jenom na ni,
je mé sladké spaní.

Vzpomínky na tebe
smutkem jsou zčeřené,
já však nezapomínám,
pořád rád tě mám.

Láska mi dává
vše, co mám ráda,
proto nikdy
nechci ztratit ji.

Láska mi teď říká pane,
jsem zvědavý, co se stane,
posledně, když to takhle bylo,
všechno se potom zkazilo.

Pořád myslím na ni,
přes den i ze spaní,
nemůžu prostě přestat,
chci jí po boku stát.

Láskou k zemi přibitý,
něhou léta nemytý,
samota mi kope hrob,
život je prostě snob.

Láskou když srdce hoří,
bezděky všechny mýty boří,
svět se nádherně vybarvuje,
když jeden druhého miluje.

Miluji a ne náhodou
v peněžence fotku tvou
tajně si schovávám...
jen tebe rád mám.