Verše

S prvními příznaky otravy
Lehám si do trávy
Na kraji rozkvetlé louky
Rozptýlím stres a mé obavy
Smísí se s pylem

Vytváří nádherný jaderný spad

Snáší se nám na hlavy
V hlavě dlouhodobé problémy s brouky
Ani Biolit je nesvede otrávit
Ublížit havěti roztomilé, to není správné
Oukej?

Hlodají v hlavě
Jen když mají hlad
Stal jsem se součástí své vlastní potravy
Nejde to opravit
Bude to mým „novým” životním stylem

... Cesta...
Dlouhá jak z Budějovic do Prahy

Zvednu se z podlahy

Vytřepu brouky

Dvojitou vodkou dodám si odvahy
Zas
Na nějaký čas
Skoncuju s hmyzem
A čelem vzad...

Srdce mám bolavé,
co se teď stane?
Umřu štěstím nebo smutkem?
Snad pomůže mi dobrým skutkem.

Mým údělem je mít rád,
tak proč mě to zraňuje,
já chci tak milovat,
až srdce mé to naplňuje
tím čistým citem,
co jen zamilovaní znají,
nebýt nadechlý smutkem,
jen láskou, až se dech tají.

Láska je něco,
na co nic jiného nemá,
je to nekončící cit
a nádherná něha.

Láska se mi vzdaluje,
proč mě už nemiluje?!
Brečím tiše v pokojíčku,
neusměju se na sluníčku.

Nádherně se cítím
zaplavená kvítím,
zvlášť když mi jej dal ten,
co je můj sen.

S láskou mám půdu pod nohama,
najednou už nejsem sama,
je to jako v pohádce,
těším se i do práce.

Milovat a šťastný být,
už jen pro to stojí žít.

Topím se v žalu,
co jsem za krávu,
že jsem hned netušila,
která v našem vztahu bila.

Láska je nádherný cit,
proto ji chci vždy mít,
chci vždycky mít jeho,
prince svého vysněného.