Verše

Prý myslím jenom na sebe,
to není pravda, přátelé!
Jsou to jenom kecy,
už o tom mluvit nechci.

Miluji a můžu říct,
že nejde si přát víc,
život je teď bez hranic
a nekazí mi ho pranic.

Já když viděla tě poprvé,
já myslela si, že jsi sen.
Byla jsem hned v rozpacích
a krásný byl pak už můj den.

Nad hlavou měl jsi svatozář
a já jsem upadla v žas.
Já chtěla tě mít pro sebe
a navždy vidět tvoji tvář.

Protože pro tvoje oči ukradla bych slunce.
Vzala všechny hvězdy jenom pro tvou tvář.
Protože všechno to, co ty udělals pro mě,
ti nasadilo svatozář.

A já vím, že jsme každý jiný,
ale já ti věřím, však ty už mě znáš.
A teď ti dávám srdce do tvých krásných dlaní
a prosím tě jen o jedno, ať ho uschováš.

Pokračování básničky

Jak krásné je mít rád,
budu ji vždy milovat,
mou učitelkou lásky byla,
co od první chvíle se mi líbila.
A i když už teď nejsem s ní,
mé srdce o ní co noc sní.

Milování krásné je,
šťastný, kdo miluje,
a jiný ať se neleká,
i na něj láska čeká.

Když láskou cítíš,
že se vznítíš,
průchod tomu dej
a jen si užívej.

Pro ni dýchám,
občas kýchám,
ale nikdy ji nezradím,
to dobře, přátelé, vím.

Životem se potácím,
když vím, že tě ztrácím,
nechci už jít dál,
u tebe bych navždy stál.

Na lásku doplácím,
někam se vytrácím,
ani sám nevím kam,
kde asi konec mám...

Já ztrácím půdu pod nohama,
zůstala jsem náhle sama,
zničehonic mě opustil
ten, co tu se mnou vždycky byl.