Zamilované básničky

Láska dala smysl mému světu,
nikdy nezapomenu na tu větu:
Miluji tě.

Když se podívám večer na oblohu,
jak svítí hvězda vedle hvězdy,
nejednou si na Tebe, milá, vzpomenu,
tak hledám Tvou hvězdu.
Jak krásná žena vedle mne stála,
a já dusil svou touhu.
Touhu po Tobě a tvých slovech.
Jak krásný úsměv máš a co vše povídáš.
Rád bych potkal Tvé rty na mých,
mé sladké políbení,
srdce se mi rozbuší jen při tom pomyšlení.
Sladkou pusu Ti k těmto veršům přikládám.
Vím, že jsem na to sám.
Však láska vždy nějak začíná.

Naše duše se hledaly,
to byla nadpozemská síla,
když dohromady jsme se dali,
jako bych předtím vůbec nežila.

Řekni, lásko, co je ti?
Nemám vůbec ponětí,
jak se to mohlo stát,
že už nemám rád...

Slečnu tajemnou,
co stála přede mnou
dnes ráno v tramvaji,
tímto vyzývám
- ozvi se, rád tě mám,
jak zamilovaní mívají.

Zase mě hřeješ svojí láskou
a já hltám každé Tvé slovo.
Proč jsem si jen myslela,
že můžu ode všeho odejít?

Tak piš dál, Ty mistře pera,
a zalévej mě svojí vláhou,
a já Tě budu pít.

Plné srdce lásky mám,
své city už neschovám.
Chystám se ji oslovit,
věřím, že budu šanci mít.

Krásný je svět,
když srdce dáš
a dostaneš zpět
to nej, co znáš.

Pohled z očí do očí,
hlava se krásně točí
a rty se k sobě blíží,
tvou hlavu nic netíží,
nádherný polibek,
kdo by to byl řek!

Bájný Fénixi
jenž z popela vstáváš
svět barvami maluješ
a volně si létáš
do mého srdce, do mých dlaní
a já najednou nemám stání