Básničky 6031 - 6040 / 7018
Mám rád ty chvíle,
kdy s přírodou jsem sám,
to pošeptal bych každé víle,
já odněkud tě znám.
Mám rád ty ranní úsvity,
kdy slunce ještě ospalé je,
odháním drobné moskyty,
a rosou brouzdám se do ráje.
Pak také líbám západy,
pusu slunci na dobrou noc,
nechat se umývat vodopády,
pocítit přírody něžnou moc.
kdy s přírodou jsem sám,
to pošeptal bych každé víle,
já odněkud tě znám.
Mám rád ty ranní úsvity,
kdy slunce ještě ospalé je,
odháním drobné moskyty,
a rosou brouzdám se do ráje.
Pak také líbám západy,
pusu slunci na dobrou noc,
nechat se umývat vodopády,
pocítit přírody něžnou moc.
V srdci mém je láska,
ukovaná kovářem,
v dílně, kde oheň praská,
já nepustím ji nikdy ven.
Nežádám o vodu,
pro mé hořící srdce,
stále však po květech jdu,
stále našlapuji lehce.
Teplo mého srdce sálá,
jen, kdy se, vílo, naleznem?
K ničemu je mi teď teplá šála,
v tom opojení kouzelném.
Když naleznu tě, vílo, včas,
pak rád pokleknu na kolena,
pavučiny smyji z černých řas,
a řeknu: „Buď má vyvolená.”
ukovaná kovářem,
v dílně, kde oheň praská,
já nepustím ji nikdy ven.
Nežádám o vodu,
pro mé hořící srdce,
stále však po květech jdu,
stále našlapuji lehce.
Teplo mého srdce sálá,
jen, kdy se, vílo, naleznem?
K ničemu je mi teď teplá šála,
v tom opojení kouzelném.
Když naleznu tě, vílo, včas,
pak rád pokleknu na kolena,
pavučiny smyji z černých řas,
a řeknu: „Buď má vyvolená.”
Kvítečku můj, zůstaň v mých dlaních,
lístky narovnám ti svými rty,
vůně tvé nosem mi proběhly,
v hodinách těchto ranních.
Chci si tě prohlížet každý den,
každý kousek tvého těla,
každý chloupek mne šťastným dělá,
jsi nejkrásnějším výtvorem.
Chci pohladit tě nejdřív lehce,
abych snad neporanil tvoji pleť,
zářící jako zlato nebo měď,
má ruka opustit tvé tělo nechce.
Chci tě držet v objetí,
pod rozkvetlými stromy,
mezi květinami, pod balkóny,
mé srdce je prostě v zajetí.
Chci tě nést též v náručí,
jak malé chundelaté koťátko,
chci to nadlouho, ne nakrátko,
v mém srdci láska stále pučí.
Chci tě líbat, dotýkat se tvojí tváře,
mazlit se s tebou znenadání,
krásné něžné milování,
tvůj úsměv - nekrásnější záře.
lístky narovnám ti svými rty,
vůně tvé nosem mi proběhly,
v hodinách těchto ranních.
Chci si tě prohlížet každý den,
každý kousek tvého těla,
každý chloupek mne šťastným dělá,
jsi nejkrásnějším výtvorem.
Chci pohladit tě nejdřív lehce,
abych snad neporanil tvoji pleť,
zářící jako zlato nebo měď,
má ruka opustit tvé tělo nechce.
Chci tě držet v objetí,
pod rozkvetlými stromy,
mezi květinami, pod balkóny,
mé srdce je prostě v zajetí.
Chci tě nést též v náručí,
jak malé chundelaté koťátko,
chci to nadlouho, ne nakrátko,
v mém srdci láska stále pučí.
Chci tě líbat, dotýkat se tvojí tváře,
mazlit se s tebou znenadání,
krásné něžné milování,
tvůj úsměv - nekrásnější záře.
Nepohrdej srdcem zlomeným,
teď jsme oba v jednom clubu,
nepříteli rozbít hubu,
svým tělem, zpola hubeným.
Nepohrdej srdcem mým,
není horší, než to tvé,
myšlenky stejně zběsilé,
vytvářejí stejný rým.
Nepohrdej láskou mojí,
čeká club srdcí zlomených,
poběžím závod o berlích,
vyhraji nazpět lásku svoji.
teď jsme oba v jednom clubu,
nepříteli rozbít hubu,
svým tělem, zpola hubeným.
Nepohrdej srdcem mým,
není horší, než to tvé,
myšlenky stejně zběsilé,
vytvářejí stejný rým.
Nepohrdej láskou mojí,
čeká club srdcí zlomených,
poběžím závod o berlích,
vyhraji nazpět lásku svoji.
V rozkvetlých zahradách,
vidím tě stát,
v lehkých letních šatičkách,
a slyším loutnu hrát.
Tančíš v baletních botičkách,
tvé vlasy voní lučním medem,
a pokrývá je zlatý prach,
jsi mého snění středem.
Na šatech máš spoustu květů,
šaty mají barvy duhy,
i kdybych prošel stovky světů,
jen kvůli tobě nadělám si dluhy.
Přitanči prosím blíže ke mně,
ladnými krůčky, jak umí tělo tvé,
tvé pohyby ladné pohladí mě,
baletko má, dítě mé.
V rozkvetlých sadech tančíš zjara,
na nohou rosu třpytivou,
chci, abys při mém boku stále stála,
nikdy nechci ohlédnout se za jinou.
vidím tě stát,
v lehkých letních šatičkách,
a slyším loutnu hrát.
Tančíš v baletních botičkách,
tvé vlasy voní lučním medem,
a pokrývá je zlatý prach,
jsi mého snění středem.
Na šatech máš spoustu květů,
šaty mají barvy duhy,
i kdybych prošel stovky světů,
jen kvůli tobě nadělám si dluhy.
Přitanči prosím blíže ke mně,
ladnými krůčky, jak umí tělo tvé,
tvé pohyby ladné pohladí mě,
baletko má, dítě mé.
V rozkvetlých sadech tančíš zjara,
na nohou rosu třpytivou,
chci, abys při mém boku stále stála,
nikdy nechci ohlédnout se za jinou.
Třeba jsem ten, koho zrovna hledáš,
ten, koho ve svém srdci tak postrádáš.
Ten, co tě políbí, a dobrou náladou tě naladí,
když máš špatný den, a nechceš se smát,
pohladí tě po vlasech, ten, co tě má rád.
Třeba zrovna já, čekám právě, jenom na tebe.
Stejně jako nejvíc, zářící hvězda,
která září do nebe.
Věřím, že někde jsi, jako si věříš ty,
že jsme tady, my dva, stvořeni jen pro sebe.
Věříš ty, věřím já, že budem spolu brzy, ty a já...
ten, koho ve svém srdci tak postrádáš.
Ten, co tě políbí, a dobrou náladou tě naladí,
když máš špatný den, a nechceš se smát,
pohladí tě po vlasech, ten, co tě má rád.
Třeba zrovna já, čekám právě, jenom na tebe.
Stejně jako nejvíc, zářící hvězda,
která září do nebe.
Věřím, že někde jsi, jako si věříš ty,
že jsme tady, my dva, stvořeni jen pro sebe.
Věříš ty, věřím já, že budem spolu brzy, ty a já...
Zavřu oči a sním
Třeba o procházce,
abych byla s ním
Ruku v ruce
přitulit se
Už bych léto zase
v plné barevné kráse
Rozkvetlou louku
Trávy velký kopec
Nebo na palouku
prožít milostný pokec
Kolem dokola květiny
Opodál dřevěné kulatiny
Proč nepochopily tvé ruce,
že květiny zahřejí
mé srdce
Luční kopretina pohladí
Jemná konvalinka zavoní
Žlutá slunečnice uschová
tajemství
mého květinového
srdečního hájenství
Třeba o procházce,
abych byla s ním
Ruku v ruce
přitulit se
Už bych léto zase
v plné barevné kráse
Rozkvetlou louku
Trávy velký kopec
Nebo na palouku
prožít milostný pokec
Kolem dokola květiny
Opodál dřevěné kulatiny
Proč nepochopily tvé ruce,
že květiny zahřejí
mé srdce
Luční kopretina pohladí
Jemná konvalinka zavoní
Žlutá slunečnice uschová
tajemství
mého květinového
srdečního hájenství
Ráno, když se vzbouzím touhou
po hřejivém objetí,
věř, že nechci být jen pouhou,
myšlenkou a obětí.
Chci se k tobě něžně tulit,
lásku svou Ti dát,
žalem začnu asi bulit,
věř mi, mám Tě rád.
Nejsou to jen planá slova,
nebo klamné snění,
někdy prostě lidé znova,
názory své mění.
Jistotou a pevnou skálou,
stát se po Tvém boku,
oporou být Tvojí stálou,
mám Tě jak trn v oku.
po hřejivém objetí,
věř, že nechci být jen pouhou,
myšlenkou a obětí.
Chci se k tobě něžně tulit,
lásku svou Ti dát,
žalem začnu asi bulit,
věř mi, mám Tě rád.
Nejsou to jen planá slova,
nebo klamné snění,
někdy prostě lidé znova,
názory své mění.
Jistotou a pevnou skálou,
stát se po Tvém boku,
oporou být Tvojí stálou,
mám Tě jak trn v oku.
Až se ráno probudíš,
lásku mou pocítíš.
Bude tě hřát celý den,
a já budu chtít jen tebe.
Těším se na den, kdy budeme spolu,
všechny problémy zvládneme pospolu.
A na konec všeho hezkého,
přijde asi něco moc bolestivého.
Bude to rozchod,
nebo snad srdce tvého odchod?
Nevím, nechci to znát,
necháme čas, jak nám to podá.
lásku mou pocítíš.
Bude tě hřát celý den,
a já budu chtít jen tebe.
Těším se na den, kdy budeme spolu,
všechny problémy zvládneme pospolu.
A na konec všeho hezkého,
přijde asi něco moc bolestivého.
Bude to rozchod,
nebo snad srdce tvého odchod?
Nevím, nechci to znát,
necháme čas, jak nám to podá.
Lásko moje, neuvadej,
jsi jak květina bez vody,
jež spadla na zem z květináče,
sama se nezvedneš a nezasadíš.
Přesto mám víru,
že s pláčem zavoláš,
a kdo tě má rád, ten tě zvedne,
slzami svými zvlhčí hlínu,
rukou pohladí ti květní lísky,
a horkým dechem prohřeje tvůj stonek.
Svět je zlý,
byť vypadá to chvíli,
že v něm láska je a plno přátel,
však kdo pomůže ti slepit srdce,
než jen opravdový přítel.
Zakřič nějak ať to slyší,
ten, kdo tě má stále rád,
ten, co dobou poslední
se zdál jen jako kamarád.
jsi jak květina bez vody,
jež spadla na zem z květináče,
sama se nezvedneš a nezasadíš.
Přesto mám víru,
že s pláčem zavoláš,
a kdo tě má rád, ten tě zvedne,
slzami svými zvlhčí hlínu,
rukou pohladí ti květní lísky,
a horkým dechem prohřeje tvůj stonek.
Svět je zlý,
byť vypadá to chvíli,
že v něm láska je a plno přátel,
však kdo pomůže ti slepit srdce,
než jen opravdový přítel.
Zakřič nějak ať to slyší,
ten, kdo tě má stále rád,
ten, co dobou poslední
se zdál jen jako kamarád.
Básničky 6031 - 6040 / 7018
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2020 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy