Zamilované básničky

Broučku, jen ty jsi tajná láska má,
tak něžná, vzrušující, jediná.
Broučku, svádíš mě svým úsměvem,
krásou, něhou, pohledem.
Broučku, když tě nemám vedle sebe,
hrozně se mi stýská,
po bříšku bych tě chtěl hladit,
k tvému tělíčku se tulit a ho mazlit.
Mazlit ho tak, jak to mám rád,
krásné milování ti chci dát.
Broučku, chtěl bych tě na ústa líbat,
vůni tvého tělíčka vnímat,
přitom ti jedno velké přání říct,
že chtěl bych tě svým tělem hřát,
s tvým tělem si smyslně a krásně hrát.
Broučku, už teď se v duchu na naše milování těším,
vždyť cítit tvé vnady je určitě krása,
pro mě jsi nádherná, vášnivá spása.

Myslím na tebe, než jdu spát
a říkám si, že tě mám víc než rád.
Zážitky s tebou se mi stále vrací,
srdce v pomyšlení na tebe mi krvací
a stále mě moc bolí,
jako slimáka posypaného solí.
Říkám si, že jdu cestou slepou,
tak prosím pojď se mnou a buď mou,
jedině tak se zbavím utrpení
a celý život se mi změní.
Jdeš? - Vím... že ne...
a mé srdce bude stále zklamané...

Otáčím se k tobě jako slunečnice za sluncem,
protože jedině ty jsi mým vysněným snem,
tak jako by bylo sluníčko bez nebe,
tak já se cítím bez tebe.
Chybíš mi stále, čím dál víc,
když se mnou nejsi, je mi na nic
a chtěl bych tě držet v náručí,
jedině tam se cítím v bezpečí ;)

Chtěl bych být tvůj anděl strážný
a bohužel je to vážně vážný,
miluji tě mocinky moc duší svou
a chtěl bych lásku ke mně tvou.
Řekl bych ti - srdce mé je pouze tvé
a doufám, že i ty mi dáš to své,
chtěl bych tě držet ve svých dlaních,
ale bohužel to vidím jen ve svých přáních.

Jsem rád, že můžu být chvíli s tebou,
i když vím, že jdu cestou slepou.
Bohužel, když zavřu oči, vidím tě.
Čím to asi je...? Že by? Miluju tě?

Oči stále smutné, úzko v duši
a srdíčko mi stále pro tebe buší,
úsměv smutný, slzy tečou
a minuty se mi marně vlečou.

Myslel bych na tebe i v zahraničí,
co zavřu oči, vidím tě a to mě brzy zničí.
A nevím, jestli mám brečet, či se smát
a bohužel vím, že tě mám víc než rád.

Pokračování básničky

Leze šneček po stěně,
tváří se tak zasněně,
srdce z lásky maluje
šnečici, co miluje.

Proč jen chci být pro Tebe tou důležitou?
Možná je mou prioritou
bránit Tě před depresivní samotou.
Jsi pro mě přítel,
který má mou plnou důvěru,
ale navíc mazel,
co v srdci mi zaplnil mezeru.
Mám Tě ráda,
musím říct k závěru,
ode mě nikdy nečekej něvěru.
Tohle je špatnej styl,
na ten já se radši vys...

Rád bych vymazal vzpomínky z hlavy,
protože mi dávají jen smutné stavy.
Nejde pořád myslet jenom na ni,
i když mi v tom nic nebrání,
ale měl bych jí říct, že ji miluji,
i když to pořád slibuji,
ale pořád toho jenom lituji.
Nevím, jak jí to mám říct,
abych jí vyšel vstříc.

Stačí to říct úsměvem,
když s odvahou jsi v koncích
a srdce tvé se láskou zachvěje.
Stačí to říct pohledem
a ten, koho máš v očích,
pochopí, že je tvá naděje.

Láska, to je vzduch, co dýcháš,
koktejly štěstí si z ní mícháš,
je to plamínek v každém z nás,
s ní můžeš vstoupit do světa krás.