Zamilované básničky

Každý, kdo lásku má,
na sobě poznává,
jaká je kouzelná,
nenapodobitelná.

Postavím hráz a zbourám ji tím,
že si tě víc než kdy všímám,
někdy říkám ti víc, než jsem chtěla kdy říct,
a při tom tě víc než kdy vnímám.

Cítím blízkost tvou a né náhodou,
hned prostřu nám bílej stůl.
Cítím tíhu změn,
každou chvíli jsem
tou největší příčinou.

Pro mě jsi daleko víc, než se zdá,
jsi pro mě, lásko, víc, než vůbec můžu ti říct,
pro mě jsi daleko víc, než jsem já.
Bez tebe žádnej z mejch dnů vůbec nic neznamená.

Žije to v nás,
když ztrácíme význam,
ty obrazy málokdy stárnou.
Vím, že žije to v nás,
jako čarovná míza,
co ožívá, když slzy sbíráš.

Oznamuje se láskám našim
že o velkou změnu se snažím
pracuji na sobě dnem i nocí
snad mi to bude někdy ku pomoci
Stále mi na tobě záleží
a nic jiného už netěší
myšlenka se stále honí hlavou
procházet se s tebou pod oblohou
oblohou plnou zářících hvězd
jít ruku v ruce tou nejkrásnější z cest

Miláčku, vím, co si myslíš,
že jsi pouze mojí plyšovou hračkou,
hračkou jenom na hraní, hračkou jenom na spaní,
miláčku, to není pravdou, co si myslíš,
jsi můj miláček, když se vztekáš,
ze všeho nejvíc se mi líbíš,
jsi mojí né hračkou ani strojem na hraní,
nejsi mou pračkou jenom na praní,
miluju tě, lásko, pro to naše ranní vstávání,
to naše krásné líbání,
rád jsem s tebou při svítání i stmívání,
miluju tě, lásko, to naše krásné líbání,
jsi mojí přítulnou kočičkou,
mou kočičkou, né hračičkou,
jsi mojí ženou, mým životem,
naší láskou, láskou velikou...

Ani nevím, jak říci Ti mám
že co je v mém srdci
ráda Ti dám.
Myslím na Tebe
každý den
a děkuji za tento sen.
Není to jenom plané snění
já doufám, že se to jednou změní.
Děkuji za Tebe vesmíru
jsi člověk pro mě šitý na míru.
Často se dívám na Tvé fotografie
a přepadá mě z toho nostalgie.
Toužím po Tvém doteku
moc Ti to sluší v obleku.
A proto touto básní neohebnou
chci Ti říct, že budu Tvou princeznou.

Jsi hebká jako poupě
rosou smáčené,
růže mezi plevelem
průměrnosti obklopené.

Světlé vlasy proud větru hladí,
tajemné oči do noci svítí,
v mém snu žhavost slzy chladí,
když mé rty tvůj polibek cítí.

Jsi mi tak blízká,
a přece tě neznám -
na chvíli s tebou prožitou však nezapomínám.

Každý den čekám,
až se střetnou naše pohledy
a vesmírem něhy budem plout
jak hvězdy na nebi.

Život opojně zavání touhou,
když jsi vedle mne
a srdce mé - buší den ode dne
stále víc jen pro tebe.

Život bez tebe je jako láska bez citu,
jako oheň bez dýmu
a já ve svém nitru nesu vinu,
že neumím ti to do očí říct.

Jen jednou jsem tě spatřil
a viděl tvou hebkost samu,
jen jednou - paks odešla
a já cítil se jak rytíř,
jenž navždy ztrácí svou bílou dámu.

Teď jak bludný rytíř ve dnech lůně,
klaním se a chci se ptát,
neboť při pohledu do tvých očí má duše stůně,
když přemýšlím,
zda dokázala bys mne -
jak já tebe milovat.

Až láska se tvou součástí stane,
nejkrásnější období ti nastane.

Život má grády,
když je tady,
ona je mou
vyvolenou.

Popisovat lásku si netroufám,
že poznám ji, ani nedoufám,
ale hrozně moc bych si to přála,
aby mě v mém srdci hřála.

Lásku moc nevnímám,
spíš před ní uhýbám,
zatím pro mě cenu nemá,
nejsem ještě připravená.