Zamilované básničky

Život je dlouhý, ve vesmírném čase,
však jen zlomek pouhý.
Ve vesmírných dálkách nejsme vůbec nic,
v našich pozemských životech ale chceme stále víc.
Naše planeta, různé kultury, různé státy,
někde prázdný stůl, někde podnos zlatý.
Ale i v jednom státě, městě, vesnici,
někde bujarý smích, někde slzy na líci.
Je to zkrátka takhle dané,
jsme různí, přesto všichni jsme pozemšťané.

Já ale nechci zas tak mnoho,
chci dosáhnout jen toho,
aby už jsem nebyl sám,
všechno pro to udělám,
všechnu sílu do toho dám.
Já nechci toho mnoho, tolik,
vždyť ještě mně zbývá roků, no schválně, kolik?

Pokračování básničky

Je nádherné někoho mít,
pro koho má smysl žít,
teď lásku poznávám
a všechno dostávám,
o čem jsem kdy snila,
nikdy jsem nebyla
tak moc šťastná,
láska je krásná!

S láskou je svět nádherný,
když je to cit vzájemný,
vznášíš se jak v oblacích,
je to štěstí, rozkoš, smích.

Láska mi dává sílu žít,
neohroženě světem jít
a každý den si užívat,
je tak krásné milovat.

S láskou mám svět raději,
cítím v srdci naději,
že vše špatné se přežene
a budou jen dny blažené.

Chci rozkoš znát,
života si užívat,
člověk by neměl být sám,
tak komu svou lásku dám?

Mít ho je můj sen
a já chci každý den
být tomu snu blíž,
snad nebude to potíž.

S láskou je svět krásnější,
prožívám dny nejlepší,
stále mě něčím překvapuje,
nádherné city mi opětuje,
nemůžu šťastnější být,
nemusím už jen snít.

Od rána do večera
přemýšlím o tom, jaké to je,
když jeden druhého miluje
a konce to nemá.

Jako kapka v moři,
mé srdce láskou hoří.
Tvůj úsměv jen září,
když můj vykouzlit se nedaří.
Miluji tě je slovo hříchů,
ale sám v sobě máš mou víru.
Jsem jako anděl, co tvůj sen obletěl,
jsem ďábel, co na tebe s láskou pohleděl.
Jako včela květinu opyluje,
má ruka tvou tvář do písku maluje.