Zamilované básničky

Toužím po spřízněné duši,
do které se hluboce zamiluji,
a zaláskovaná až po uši,
budu se radovat, jak nám to sluší,
budoucnost růžovou si maluji.

Milovat znamená věřit,
hladinu lásky nečeřit,
v rovnováze po ní plout
a od druhého se nehnout.

Uvnitř hrudi něco cítím,
co chvíli se asi vznítím,
určitě to bude tím,
že už teď dobře vím:
Jen on je ten pravý,
čekaj nás rajské dálavy.

Jsou lásky krátké a dlouhé,
někdy jsou vteřiny pouhé,
jindy jsou nekončící,
překonají života svíci.

Krásné je milování,
člověk náhle nemá zdání
o strastech světa,
jak kouzlí ta věta:
Miluji tě.

Lásko, proč mi unikáš?
Kde asi své hnízdo máš...
Čeká tam něco na mě?
Těším se náramně,
že to jednou poznám
a tvé velebení doznám.

Naše společné chvíle
jsou mým bohatstvím,
tváří se vždy tak mile
a já už teď vím,
že na celém světě miluji
jen a jenom ji.

Láskou cítím
že se vznítím,
srdce jásá,
je to krása!

Nosím Tě ve svém srdíčku,
v sobě i na sobě,
oba v trochu jiné podobě,
lásko má jediná,
jsi studna mých přání,
jsi mou horkou dlaní,
jsi požár, co zachvátí
mé srdce láskou,
něžnou kráskou,
jsi jak všechna
má splněná přání,
jsi mým vesmírem,
jsi mým velkým pokladem,
jsi mým medvídkem,
jsi můj talisman pro štěstí,
jsi mou sladkou neřestí.

Lásku mám a s ní se cítím
tak šťastná, obalená kvítím,
brzy se asi vznesu k nebi,
jak nádherně uvnitř je mi.