Zamilované básničky

u rybníka vrána kráká
já tam půjdu, už se smráká
pod vrbu si pěkně sednu
budu čekat holku jednu

nad vodou se mlhy válí
vrána na mne z vrby kálí
má milá je někde v dáli
snad se s tátou pohádali

její táta má mně za zlý
že se holka se mnou mazlí
tak ji asi pustím k vodě
střídat holky je dnes v módě

je mi zima, čas už kvačí
zespoda mě kámen tlačí
je tu cítit ten trus ptačí
tak se asi zvednu radši

Když láska se stane tvou podstatou,
fantazii budeš mít bohatou
a uvnitř tebe začnou plát
touhy, chceš toho tolik znát,
chceš se svou drahou polovicí
dělat kopu různých věcí,
od polibků po objetí,
hned na světě dobře je ti.

Čím dál více toužím po ní,
hlavou se mi toho tolik honí
a všechno se točí kolem ní,
je to holka zkrátka nevšední.

Krásná jako obrázek,
má pořád mnoho otázek,
kterými mě dostává,
moje hvězdička blýskavá.

Je jediná, po které toužím,
kterou bych chtěl znát,
bez ní se tu asi usoužím,
hořkosladké je mít rád.

Poklidné vody čeřím,
protože v lásku věřím
a udělám pro ni
gesto vskutku sloní...

Láska je vším, co chci mít,
s ní si přeju světem jít,
z každého dne se radovat
a mít někoho, kdo mě má rád.

Potěšit ji toužím,
proto se teď ploužím
po rozpálené cestě
kilometrů dvě stě
za nejbližší květinou,
nezaslouží si jinou.

Dneska mám den,
rande jako sen.
První pusa
byla hustá.
Vidím ji všude,
láska to bude.

Když láska žilami koluje
a krev v celém těle otepluje,
až doteče k tvému srdci,
ten nejkrásnější máš pocit.